"Co je to?"

"Vraždy v Midsomeru."

"Tam ještě někdo zbyl?"

Zásluhou pozměněné životosprávy, rehabilitací krční páteře a podobně se mi povedlo (klep - klep na dřevo!) odbourat dlouhodobé bolesti hlavy, které mě doprovázely asi od května ve frekvenci častější, než bylo přijatelné a praktické. Takže hurá do zahlcení hlavy novými starostmi, dokud funguje, že? :D

Asi si vzpomínáte na mé legendárně trapné výkony v tělocviku, kterými jsem ohrožovala svého vyučujícího, který mi asi v druháku přislíbil, že má dvě děti a já je budu mít na svědomí. Možná jsem se zmiňovala, že mě naši v dobré víře dali na basket a házenou. Ano, mě, s mou nekonfliktní povahou. Ale možná jsem ještě nezmínila, že sport, který mě poslední léta hodně láká, je tenis. Od začátku měsíce si své přání plním a dojíždím za tenis do vedlejší obce. A to i s maminkou, která náhle projevila zájem taky. :D

Moje klasické narozeninové koukání na Perseidy se letos nekonalo. Za á bylo zataženo, za bé bylo dříve než moje narozeniny, za cé mám zánět spojivek a vidím prd, natož padající hvězdu.

Padá hvězda, něco si přej?

To, co si přeju, mi nikdo nezaručí. Ale mnohé si plním sama. Nastoupila jsem na výšku, vydřela tam stipendium, začala se učit španělsky, konečně jsem se od sledování tenisu přesunula na kurty a zkouším ho hrát. Mimochodem, o tomto čekejte speciální článek, vhodný speciálně pro škodolibé jedince. :D

Mám podivné období, které mě nutká jakoby začít znovu. Vyházet všechny knihy z knihovny, ty dětské a ostatní, na které se jen práší, schovat na půdu, stávající utřídit a udělat místo novým a těm, které zůstaly po pradědovi. Vytřídit si oblečení, nekompromisně dát bokem to, které nenosím, a pak se ho zbavit. Nechat si jen to, o kterém vím, že mi padne a že i když do skříně sáhnu naslepo, budu oblečená pohodlně. Vyzkoušet všechny fixy a propisky, nefunkční vyhodit. Promazat si soubory v počítači a staré SMS v mobilu. Chci mít v ruce každičký krám ze svého pokoje a rozhodnout o jeho osudu. Vytěpat serepetičky, které slouží jen jako lapače prachu. Dokonce si vymalovat.

Ano, 3/2. Nevím, čemu se u mě divíte. :D Ono to bude v souladu i s následujícím děním. Prosím ty, kteří mě zas tak dobře neznají - nemyslete si, že jsem "hovado, co se i na Boží hod zleje jako mužik". Vlastně je mi téměř jednadvacet a cinkla jsem se poprvé. Okolnosti jsou... takové, jaké byly. :D

Strašně jsem se těšila, že až udělám poslední zápočet a zkoušku, vrhnu se na spoustu, spoustu akčních věcí a koníčků, na které mi nezbývá čas. Místo toho sedím, tupě čučím střídavě na Davis cup a do zdi a jsem úplně grogy. Chci Potřebuju si lehnout a spát minimálně do příštího pondělí, kdy začíná druhý semestr. :-D

Dějí se změny, které opravdu značí, že bude konec světa. Tak třeba jsem byla ve fitku. :-D V záchvatu musím-se-sebou-něco dělat jsem si tam koupila permici, protože mě zlákala akce "Nabij za 500 a dalších 500 je bonus".

Tak třeba zrovna teď prosím, ať se ve mně uklidní to vepřové maso po řecku, co jsem si dala včera v menze. Nevím, co na něm bylo řeckého, asi krize... :D Ze začátku jsem měla pocit, že obědy v menze jsou jako loterie, ale poslední týden mi přípomíná spíš ruskou ruletu... :-D

Znáte ten pocit, kdy se obětujete pro dobrou věc, reprezentaci vyššího celku - a ještě vám hážou klacky pod nohy?