Jak (ne)dělat zkoušku 3/2

Ano, 3/2. Nevím, čemu se u mě divíte. :D Ono to bude v souladu i s následujícím děním. Prosím ty, kteří mě zas tak dobře neznají - nemyslete si, že jsem "hovado, co se i na Boží hod zleje jako mužik". Vlastně je mi téměř jednadvacet a cinkla jsem se poprvé. Okolnosti jsou... takové, jaké byly. :D

Díky svému zdržení v kabinetě jsem prošvihla bezprostřední nevěřícné objímání Terky s Evou, ale vynahradily jsme si to radostným voláním: "My tu školu možná i doděláme!" a podobně. Měla jsem radost, že si můžu nechat jeden volitelný předmět s dotyčným, protože jsem si ho zapsala s tím, že během ostrého zápisu ho zruším, protože dotyčnému nebudu smět na oči. Radost mi zhatila Terka, která mi připomněla sázku, že pokud uděláme tuto zkoušku, zapisujeme si ještě jiný volitelný. Ona jediná totiž věřila, že to uděláme, tak jsem jí slíbila, že jestli má pravdu, tak s ní na ten předmět půjdu (nikoho jiného nemohla zlanařit a samotné se jí nechtělo). Kurnik šopa, budu to muset ukecat aspoň na tu arabštinu. :D

Jak bylo domluveno, vytáhla jsem plaskuli s whiskey. Holky se ale začaly tak nějak cukat, že to moc nemusí a koupí si gin s tonicem. Vypařily se do takového toho malého Tesco obchůdku a já jsem zatím koupila plastové kelímky. Bohužel jsem je nesehnala v národních barvách, ale obrozenectví už bylo toho dne dost. Sešly jsme se ve Voliéře, legendární místnosti naší fakulty. Ve dvorku fakulty máme hospůdku - pár stolečků venku, uvnitř jedna místnost - klasická hospoda, druhá místnost - volně přístupné posezení pro všechny. Knížky od Bible po pohádky, potrhaná křesla, rozklížené židle se záplatami na sedákách. Idylka. :D

U vedlejšího stolu sedělo asi osm filosofů, kteří se snažili proniknout do tajů logiky. To nás s Terkou velmi rozveselilo, neboť jsme tu zkoušku udělaly už v předtermínu (trapas, už proběhly všechny termíny a jsem jediná z ročníku i repetentů, kdo má za jedna). Konečně jsme si připily. A ještě jednou... a ještě... a pak bylo dvanáct, začaly odbíjet katedrála vedle fakulty, sebrala jsem si svých pět švestek a řítila se na doučování logiky, které jsem slíbila jedné slečně, která ji už opakovala. Zachovala jsem profesionální tvář, i když mi Vennovy diagramy splývaly spíše do vínových.

Než jsme došly k důkazům a jejich vytváření, whiskey ze mě vyprchala a slečna mě chválila, jak krásně jsem jí to vysvětlila, že ode mě tomu rozumí za ty dvě hodinky víc než z přednášek za celé dva semestry. Ujistila jsem ji, že kouzlo je v tom, že jsem sama student, takže vím, co je pro nás těžké a jak to říct co nejsrozumitelněji. Jooo, whiskey, to je rádce. To je logik, kur*a, příště píšu testy jen s ním. :D

Zrovna když jsme společně skoncovaly s logikou, přišly vysmáté holky, že je čas na oběd (doučko bylo v menze, kde bývá o zkouškovém pusto). Daly si langoš, což je v menze hazard se životem, tak jsem se s obavami zeptala, kolik toho vypily. Výbuch smíchu, prý dost. Že se ptám. Dala jsem si nejsympatičtější jídlo, holky mezitím nad langošem procitaly a děsily se konečně své volby. Ale ne dost. Když jsme odevzdaly nádobí, zjistily jsme, že další zkouška až za dva týdny (oproti intervalu 3-4 dny luxus!), času dost, není kam spěchat, no tak co, jdeme to dopít!

Tu plaskuli jsem vyžahla sama. Po obědě jsem se nesla Masarykačem a Kuřym rynkem jako nadmutá a pohledem všechny objímala, debilní úsměv na tváři. Jen nevím, proč mi tam problikává i radnice, přece nejsem takový idiot a ožrala, abych šla takovou oklikou. Kdo ví, jestli bych tam trefila za střízliva. V autobuse mi bylo skvěle, jen za okny se míhaly střídavě šedé a zelené obrazy, jako bych jela dvoubarevným tunelem.

Doma jsem se přivítala s celou rodinkou a tak za hodinku i svým drahým. Vítala jsem je všechny dalším panákem a nikdo neměl odvahu odmítnout. :-D

A víte co?

Je mi za měsíc jednadvacet a pořád jsem neměla kocovinu.

 ...

A tady jedno video, co mi při sepisování tohoto článku poslala Terka. Reklamace jí předám! :D