Když se uleví a vám dojde, že bude zase hůř

Zásluhou pozměněné životosprávy, rehabilitací krční páteře a podobně se mi povedlo (klep - klep na dřevo!) odbourat dlouhodobé bolesti hlavy, které mě doprovázely asi od května ve frekvenci častější, než bylo přijatelné a praktické. Takže hurá do zahlcení hlavy novými starostmi, dokud funguje, že? :D

Největší starost jsem zčásti vyřešila už v červnu - při tvoření rozvrhu jsem jakožto stipendista I. pásma mohla ochutnat sladké plody své práce, to jest přednostní zápis rozvrhu. Náskok před svými kolegy jsem měla dva dny, se mnou se zapisovaly absolventské ročníky, ale s těmi si jako druhák do akademického zelí nelezu, ti šli po jiných předmětech. Chachá! Bez stresu jsem si zapsala všechny vyhlídnuté termíny, díky čemuž mám volné středy. Původně jsem chtěla volné pátky, ale hned první zveřejněný předmět měl hromadný termín na pátek, 7:30 každý týden. Nakonec je pátek mým nejdelším dnem. :D Oproti tomu pondělí, které jsem zvyklá absolvovat stylem "od sedmi do sedmi" se mi smrsklo na dvě přednášky. A pak, že se nedějou zázraky.

Co mě asi zničí je pro mě absolutně blbé rozvržení dne. Pátek je ideální, od 7:30 do dvou + 2x za semestr ještě jeden blokový předmět. Ale ostatní dny začínám sice v 11, ale co z toho, když budu hnípat ve škole do šesti? Jediné plus je, že mě ráno minou narvané autobusy. A tramvaje! Jo, budu jezdit tramvají! :D To je taky libové. V centru jsou dvě budovy pedagogické fakulty, přírodovědecká a naše filda. Budoucí SŠ učitelé, to jest my a přírodovědci, mají ve druháku pedagogické předměty. Očekávání, že to šoupnou na ty dvě blízké budovy je naivní. Jééééb to někam do Mariánských Hor. :D

Matně jsem si vzpomněla, jak jsem tma jela na přijímačky. Byli jsme tehdy tři a bloudili jsme, no to mě už nikdy nikdo neuvidí. A jak se během té pětiminutové pauzy mezi cviky mám přesunout zpátky na fildu, když jenom na tramvaj to je těch 5 minut, tak to radši momentálně ani neřeším. :D Jo, to mě výška naučila. Víře v dobré nepředčasné konce a vypouštění neřešitelného z hlavy. :D

To samozřejmě znamenalo spočítat si, jakou zónu MHD si musím nově pořídit a jaký typ jízdenky vyjde nejlevněji. Vzkaz pro matikářku: šlo to i bez integrálů! :D :D

Další malér: mám 5 týdnů na to, abych si vymslela téma bakalářky, sestavila koncept práce a sehnala si garanta, kdo se mě ujme. Ano, jsem na začátku druháku a na katedře znám každého pátého profesora. Nemluvě o probíraných tématech. Ne, není to tak úplně jednoduché. :D

Moje uspokojení z poklidné tvorby rozvrhu (Když vynechám infarkt ve chvíli, kdy jsem si chtěla odepsat 5 původně registrovaných předmětů, které se mi kryly s jinými, a ono to nešlo! 16 předmětů je trošku hardcore, ale bylo to naštěstí jen přetížení sítě :D) mi trochu zhatila šéfová. Začalo to nadějně, jestli prý se mnou můžou počítat na další školní rok, jak jsme se v červnu domluvily. Nadšeně to odkývu a rovnou říkám i dny, které můžu (vinou odpoledek jen dva v týdnu). Tak všechno dobré, ale jestli bych prý kdyžtak vedla kurz ne pro dospělé, ale pro děti!

Já! Víte, ne že bych neměla ráda děti, ale jsem z nich rozpačitá, protože to s nimi vůbec neumím. Nemám s nimi praxi. Když jsem se s tím svěřila mamce, než jsme jeli na dovolenou, kdo bylo i batole, říkala, že je to v pohodě, jako když mluvíte třeba se psem. Jásat a chválit. Po mém prvním kontaktu s malou ("Taaaak je šikovná!") se na mě můj drahý podíval a smrtelně řekl: "Miláčku, to není pes!".

Božínku. Ta pedagogika přijde vhod, i kdybych za ní měla jet do pekel horoucích!  :D