Mohlo by se zdát, že mám měsíc zpoždění, co se bilancování týče, ale můj rok se vlastně pořád počítá spíše na ty školní a akademické, takže píšu právě včas :D. Co tedy rok 2013 přinesl?

Divný večer. Žádné maté, vypsané zvýrazňovače a haldy papírů. Není důvod.

Středověká filosofie, v potu, slzách a beztak i s trochou té krve ubojovaná za dvě.

Lexikologie s přehledem za jedna.

Slavistika zaslouženě za jedna.

A pedagogika s trochou štěstí (při vší té smůle u přidělení otázky) taky za jedna.

Zápočty hotové.

A další semestr začíná až za dva týdny. Wrau! :D

Návrat do dětství:

Na zkouškové je v zájmu duševního zdraví vhodné najít si nějakou správně mozek vymývající aktivitu na odreagování. Loni jsem projela všechny série Přátel, letos jsem dostala amok a akutně si potřebovala zahrát hru mého srdce a dětství - Zoo Tycoon. :D Tu, kterou jsem dostala, když jsem měla jet do školy v přírodě a místo toho mě skolila angína. Nikdo mě v posteli držet nemusel, jak usilovně jsem budovala výběhy, množila gazely a kupovala hajzlíky na každý roh a návštěvníkům to pořád nestačilo.

"Co je to?"

"Vraždy v Midsomeru."

"Tam ještě někdo zbyl?"

Zásluhou pozměněné životosprávy, rehabilitací krční páteře a podobně se mi povedlo (klep - klep na dřevo!) odbourat dlouhodobé bolesti hlavy, které mě doprovázely asi od května ve frekvenci častější, než bylo přijatelné a praktické. Takže hurá do zahlcení hlavy novými starostmi, dokud funguje, že? :D

Asi si vzpomínáte na mé legendárně trapné výkony v tělocviku, kterými jsem ohrožovala svého vyučujícího, který mi asi v druháku přislíbil, že má dvě děti a já je budu mít na svědomí. Možná jsem se zmiňovala, že mě naši v dobré víře dali na basket a házenou. Ano, mě, s mou nekonfliktní povahou. Ale možná jsem ještě nezmínila, že sport, který mě poslední léta hodně láká, je tenis. Od začátku měsíce si své přání plním a dojíždím za tenis do vedlejší obce. A to i s maminkou, která náhle projevila zájem taky. :D

Moje klasické narozeninové koukání na Perseidy se letos nekonalo. Za á bylo zataženo, za bé bylo dříve než moje narozeniny, za cé mám zánět spojivek a vidím prd, natož padající hvězdu.

Padá hvězda, něco si přej?

To, co si přeju, mi nikdo nezaručí. Ale mnohé si plním sama. Nastoupila jsem na výšku, vydřela tam stipendium, začala se učit španělsky, konečně jsem se od sledování tenisu přesunula na kurty a zkouším ho hrát. Mimochodem, o tomto čekejte speciální článek, vhodný speciálně pro škodolibé jedince. :D

Mám podivné období, které mě nutká jakoby začít znovu. Vyházet všechny knihy z knihovny, ty dětské a ostatní, na které se jen práší, schovat na půdu, stávající utřídit a udělat místo novým a těm, které zůstaly po pradědovi. Vytřídit si oblečení, nekompromisně dát bokem to, které nenosím, a pak se ho zbavit. Nechat si jen to, o kterém vím, že mi padne a že i když do skříně sáhnu naslepo, budu oblečená pohodlně. Vyzkoušet všechny fixy a propisky, nefunkční vyhodit. Promazat si soubory v počítači a staré SMS v mobilu. Chci mít v ruce každičký krám ze svého pokoje a rozhodnout o jeho osudu. Vytěpat serepetičky, které slouží jen jako lapače prachu. Dokonce si vymalovat.

Ano, 3/2. Nevím, čemu se u mě divíte. :D Ono to bude v souladu i s následujícím děním. Prosím ty, kteří mě zas tak dobře neznají - nemyslete si, že jsem "hovado, co se i na Boží hod zleje jako mužik". Vlastně je mi téměř jednadvacet a cinkla jsem se poprvé. Okolnosti jsou... takové, jaké byly. :D

Strašně jsem se těšila, že až udělám poslední zápočet a zkoušku, vrhnu se na spoustu, spoustu akčních věcí a koníčků, na které mi nezbývá čas. Místo toho sedím, tupě čučím střídavě na Davis cup a do zdi a jsem úplně grogy. Chci Potřebuju si lehnout a spát minimálně do příštího pondělí, kdy začíná druhý semestr. :-D