Ústavní vycházka (1. díl)

Vzhůru na Studeničné!

Snad v každém ústavu je možno dostat vycházku, pokud to situace povolí. No a tak ani ten náš není žádnou výjimkou - třídy postupně na den či víc mizely a zase se vracely. V pátek to však bylo naše oddělení, které dostalo propustku a zapsalo se tak pod nadpis Nepřítomné třídy na seznamu suplování. No a jak se dalo čekat, akce to byla zajímavá. Ve škole jsme sice nebyli jen v pátek, ale výlet trval až do neděle... Takže času na hovadiny všech druhů jsme měli spoustu. xD

V pátek mezi osmou a sedmou jsme měli sraz buď u školy, odkud se jelo busem do Márovic na nádraží, nebo už u vlaku. Všichni jsme se ale nakonec sešli u školy. *^{Holt jsme zajedno xD*} Celou cestu se řešilo, kdo má největší a nejmenší batoh, kdo si co vzal a kdo si co chtěl vzít ^{*zjištovat, co všechno jste zapomněli je jeden z největších adrenalinových zážitků cestování, já to říkám furt*} . někteří táhli krosny, jiným stačil batoh ^{*většinou holkám, jen taková poznámka na okraj*}. Já jsem sice měla k dispozici krosnu, ale trvala jsem na tom, že si chci vzít batoh. Nadbývala mi totiž jen svačina, která mi stejně moc dlouho nevydrží a přece se nepovleču s krosnou, kterou jsem měla i na dvakrát tak dlouhé akce. Balení a pečlivé zvážení nutnosti každé položky mi sice zabralo celkem dost času, ale nakonec se povedlo. Sice jsem měla strach batoh otevřít, aby mi nevybuchl do obličeje, ale to je vedlejší. xD

Čekali jsme tedy v Márovicích na vlak. Vzhledem k tomu, že nádraží je přímo pod elektrárnou, stylově jsme debatily o tom, jestli se fotka komínů, navzájem se halících do odsiřeného ^{*jak víme po loňské exkurzi*} dýmu, dá považovat z auměleckoé foto. Ani nevím, jak to nakonec dopadlo, protože přijel vlak a my se museli všichni usadit do jednoho vagónu, který po našem příchodu ostatní cestující rozumně opustili. xD

Nakonec jsme však nebyli sami, právě naopak. Cestou do Mostů u Jablunkova totiž nastupovalo asi deset dalších výletů! xD Nejlepší byla třída, která se nacpala k nám do vagónu, chtěla projít dál, ale zjistila, že je další vagon plný. Jeden kluk se tedy otočil a začal ječet: "Otočte to! Otočte to! Jsme v pasti!". ´Mezi řečí jsme pochopili, že to byl taky gympl. ^{*Náhoda? xD*} Nakonec se všichni nacpali na chodbičku mezi vagony, což způsobilo, že se nikdo nedostal na WC a průvodčí k nám. Nakonec se nějak rozsadili po celém vlaku. Ke mně, Terce a Katce přisedla cizí holčina. Na to, že byla z gymplu, toho teda moc nevydržela. Sesypala se už při naší třetí větě ^{*No a co, že jsme zrovna řešily, jestli Katka dokáže hrát na flétnu uchem, když v něm má díru a umí jím i pouštět bublinky...*}. V Mostech se pak už jenom cukala, asi měla dost.

Možná jsem nemusela v půlce cesty vyskočit se s vým vítězoslavným výrazem a prohlásit: "Jéééé! Já pořád čekám, kdy se ta silnice spojí s naší, a my vlastně jedeme po kolejích!". A to jsem prosím byla první u přijímaček. No ono by to vlastně odpovídalo. xD

V Mostech u Jablunkova jsme vystoupili, propletli se davem pěti jiných tříd, které vystupovaly tamtéž a zamířili na chatu Studeničné, kde jsme měli zajištěné ubytování. To však ostatní třídy nevěděly, neboť mířily taky tam. ^{*Ty deváťáky bychom snesli, ale ty tři druhé třídy mě děsily}*. Na chatu to byly 4 km, ale zdálo se to delší. To asi tím vedrem a zátěží. Není divu, že nám nebylo moc do řeči. Katka ^{*To se jí to jde, když jí došlo, že si u batohu může povolit popruhy xD*} začala řešit, proč přes cestu ve výšce dvou metrů vedou lavičky. Vychrlila spoustu teorií a pak chtěla slyšet můj názor. Vyšetřila jsem si trošku dechu na odpověď ^{*ty popruhy mě fakt škrtily*} a na její otázku "Co myslíš, na co tady jsou ty lavičky?" jsem odpověděla upřímně a s mžitkama před očima "Na hovno!". Omlouvám se za upřímnost, ale opravdu jsem si myslela, že umřu. xD To už se na slovník tak nějak nehledí. xD

Konečně jsme se vyškrábali k chatě. Měli jsme ještě čas, než nám přichystají pokoje, tak jsme shodili bágly a v bufetu vykoupili snad všecky Birrely. xD Chudák naše třídní, zrovna nadšeně se netvářila. Rozsadili jsme se do trávy, pivo v ruce, hlavu ve stínu - a čekali na své chvíle, které už pomalu nastávaly...