Tlapka | Tlapkou psáno

Není vyhnutí, abych se nepřipojila k vlně bilančních článků. Každý rok se snažím odolat a každý rok podlehnu a sepíšu si, co se během toho oběhu Země kolem Slunce událo. Letos toho bylo opravdu hodně a i když se může zdát, že se všechno točilo jen kolem jednoho, vlastně to tak vůbec nebylo. Jak to letos uděláme? Asi si vezmu svůj diář, už řádně obitý, a projdeme si to chronologicky, což?

Můj notebook se odebral do věčných lovišť. Přesně po tom prahnete, když nakupujete výbavičku a vánoční dárky. Takže jsem se na svém i na vašich blozích trošku odmlčela, ale určitě to doženu, neb můj drahý zakročil a stanovil diagnózu, že je to jen harddisk a mohla by pomoct jen jeho výměna. A fakt, že jo *ťuk ťuk*. Takže hurá na rest, který by si pozornost zasloužil mnohem dříve!

Už dlouho jsme si s Ivou slibovaly, že se musíme sejít, protože podle některých shodných znaků musí jít o nějakou ztracenou větev naší rodiny. Tyto tendence ještě zesílily, když jsem napsala článek o Carcassonne a Iva se ztotožnila s mamčiným stylem hry. Navíc i mamka, pečlivě sledující její komentáře, začala nadhazovat, že ji musíme někdy pozvat. Případně, že odjíždí od Plzně, kde ji pochopí. Ale pořád to bylo v rovině "někdy", protože Plzeň a Ostrava jsou skoro geografické protipóly. Doslova nejblíže k setkání bylo v létě, když mi Iva psala, že jsou na půl cesty - ve východních Čechách? A jestli nechceme přijet. Tuž chtěly bychom, ale to bych musela v autě vydržet neblinkat víc než po deseti minutách. Když jsem pak ze stejného důvodu nedorazila na sraz, zaznělo, že teď už fakt musíme, a to i za cenu cesty do Ostravy. A protože Iva je jedna ruka a rodina i s Rebi, nemohlo mě překvapit, když mi Rebi navrhla konkrétní termín. No jasně!

Haha.

Ha.

Jakože, cože? Ony fakt přijedou?

Už dlouho tady nebyly hlášky z naší domácnosti. Co si budeme nalhávat, máme tu teď veselo. Vlastně nejen teď. Pořád se něco děje.

Původní představa o průběhu dnešního dne byla jiná. Ale ani různé peripetie by neměly překazit to, co se na dnešek chystalo. Myslím, že i ti, kteří se nezúčastnili srazu píše.cz, nebo nemají přístup pod heslo, si zaslouží znát odpověď na pár otázek.

Proč jsem přestala brát schody po dvou.

Proč si okamžitě zavazuju rozvázané tkaničky.

Proč jsem přestala dobíhat tramvaje.

Proč chodím u zábradlí.