Tlapka | Pár perliček pro pobavení

Už dlouho tady nebyly hlášky z naší domácnosti. Co si budeme nalhávat, máme tu teď veselo. Vlastně nejen teď. Pořád se něco děje.

Mamka odnesla do sklepa starší koberec, babka ho okamžitě zmerčila a rozhodla se, že ho chce k sobě do pokoje.

Babka: "Tomáši, prosím tě, ale ten koberec, prones mi ho tam nějak nenápadně. Bo jak to uvidí děda..."

Tomáš: "Nenápadně? Vždyť má přes dva metry."

Babka: "Tak ho nes, jakože je tvůj."

Nakonec se povedlo.

Tomáš: "Tak já vám ho rovnou i rozvinu, ne?"

Babka: "Ne, to si udělám sama. Já ještě nevím, jestli ho potáhnu k oknu nebo naštorc."

Já: "No až ho děda uvidí, tak potáhneš určitě."

Ale dejme jí šanci. Některé věci se vydrží tutlat dlouho. A pak už se vlastně ani nedivíme, kde se tam vzaly a že tak dlouho to přece být nemůže...

Já: "Rath nastoupil do vězení? Po takové době?"

Kolegyně: "Jak dloho se to vlastně řešilo?"

Já: "To vím naprosto přesně. Zatkli ho v ten den, kdy jsem jela na přijímačky."

Kolegyně: "Na výšku, nebo na střední?"

Na některé věci si prostě zvyknete.

Já: "Ty chceš opravdu k obědu gratinované brambory?"

Tom: "Jo, dal bych si."

Já: "Ty po mně chceš ryze bramborový oběd? Co se stalo?"

Tom: "Už spolu půl roku žijeme."

Takže se snažím být za hospodyňku, ale konkurence v péči o domácnost a její členy je vysoká.

Babka: "Na trhu měli tady ty koláčky, paní říkala, že jsou vynikající."

Já: "Jak jinak."

Babka: "Nechceš?"

Já: "Ne. Nechci sladké."

Babka: "Tak na, mandarinka. Ta je úplně super, bez pecek."

Já: "Ale já fakt nic nechci, jedla jsem."

Babka: "Tak si dej tady to jabko, to je super."

Já: "Já - nic - nechci."

Babka: "Ani čaj ne? Ten ovocný je výborný."

Já: "Ne!"

Babka: "Tak co chceš? To jsou všechno výborné věci!"

Já: "Něco hnusného, nemáš?"

Taky můj drahý se o mě pěkně stará. I když, má to ještě své mouchy.

Tom: "Namazal jsem ti rohlík. Ale ten sýr se teda debilně roztírá..."

Já: "Je plátkový."

Na jeho obranu, byl to takový ten měkčí toastový v celofánových obalech. Ale překvapil mě, většinou totiž řeší detaily až moc...

Já: "Tak co říkáš na ten kočárek?"

Tom: "No... moc se mi nelíbí, že ta taška k němu má boční odvětrávání."

Ale naštěstí máme kolem sebe lidi, kteří přispěchají s dobrou radou.

Babka: "Tak si zkuste napsat do Seznamu "nejlepší kočárky".

Jiní se zase odmítají v některých ohledech adaptovat na to, že už nejsme tak úplně děti a je třeba jim to občas připomenout.

Já k Tomovi: "Dej mi to prkno prosím tě do ložnice..."

Mamka: "Ty to budeš žehlit u mě?"

Já: "Ne, u nás."

Mamka: "Jo, jako v pokojíčku."

Já: "To už fakt není pokojíček, mami..."

Tom: "No, zní to divně. Já jsem taky měl snad vždycky pokoj."

Mamka: "Jistě, jistě... Běžte si radši hrát do pokojíčku, děti."

Já: "Už jsme si hráli a jsem z toho v pátém měsíci. "

Takže to zase asi časem pokojíček bude. Ale prozatím jsme vyrazili teprve na prohlídku porodnice. Během ní si pořád před tělem přehazuju bundu z ruky do ruky.

Tom: "Tak mi tu bundu dej, já ti to podržím!"

Já: "Ne, já ji potřebuju."

Tom: "Na co?"

Já: "Na maskování. Nechci vypadat, že jsem tu omylem."

Protože prostě...

Pedikérka: "Máte nějaké alergie, poruchy srážlivosti krve?"

Já: "Ne, jenom jsem těhotná."

Pedikérka (smích): "To by nemělo vadit. Jste asi na začátku, že?"

Já: "Ano, šestého měsíce."

Ale všichni doma to vědí, takže přípravy jsou v plném proudu.

Já: "Ale musím babku pochválit, že zatím nekupuje žádné hromady hovadin, bála jsem se, že to bude mnohem horší."

Mamka (ticho).

Já: "Skladuje je všecky dole, že?"

Měla bych skladovat hlášky stejně poctivě. Takhle je tu lovím z hlavy, co mě zrovna napadne, a na to nejlepší si vzpomenu až příliš pozdě. Ale i tak se toho sesbíralo celkem dost, že? :-)

Mějte se krásně a mějte slechy hláškám nastražené,

Tlapka