Komentáře k článku: Inkognito fáze
zlomenymec: Veterinář *haha* *haha*
Tak hlavně že si to celé očividně krásně užíváš! *slunce* Ehm. Nebo možná tak docela ne :D
tlapka: Je to muž na svém místě! :D
Ale jo. Už mám to pěkné období. Než začne finiš. :D
iva: Hiatorka s veterinářem se prostě neomrzí *smich* *smich*
A paní ředitelka má mé sympatie :-)
tlapka: Pomalu vešla do rodinného folklóru. :D
V celé záležitosti se ke mně chová naprosto úžasně. Letos opravdu nejsem zaměstananec roku se všemi těmi nemocenskými. :D
myfantasyworld: Tak to s tím veterinářem je dobrý. *smich* Naprosto chápu tvé obavy, já totiž taky nevím, zda jsem alergická, protože mě vosa nepíchla.
Máte krásně veselo. :)
damn-girl: Všude je vykreslováno těhotenství, jako to nejrkášnější období vůbec... pak si člověk přečte pár článků na různých blozích a zjistí, že tomu tak vůbec není a kolikrát je to spíš procházka peklem :-D. Nevím, jak ostatní, ale podobné čtení na mě působí perfektně, jako antikoncepce. Vůbec to teď nemyslím ve zlém, spíš jao vtip ;-) :-D
tlapka: Musím přiznat, že moje představy o těhotenství dostávají jedna po druhé pořádně na frak. :D Ale peklo vypadá jinak. I když to bylo docela divoké pár týdnů, pořád si myslím, že jsem měla velmi mírný průběh prvního trimestru. :-)
atraktivnistrasilka: Víš, jak se o mně dozvěděla celá rodina včetně mého tatínka? Maminka, než stihla tu radostnou novinu oznámit, stěhovala u nás v kuchyni sedací lavici a spustilo se jí krvácení (to byla teprve snad ve 4. týdnu). A pak uřvaná volala mému tátovi z nemocnice, že asi potratila. :-D Ležela tam se mnou celý první trimestr, jen na pravém boku, protože jsem byla na 70 % odchlípnutá určitým směrem. Takže tady o nějaké inkognito fázi ani nemohla být řeč. Všichni všechno věděli hned.
Veterinář ovšem bomba. *smich* *haha*
tlapka: Ježiši, to je mazec. :D Ale ve 4. týdnu se to snad ještě právě ani neví, ne? Ti na konci teprve vynechá menzes... :D
Každopádně entrée jsi měla grandiózní. :D
boudicca: Doufám, Tlapi, že se cítíš dobře a že to s Tlapátkem hezky zvládáte. Já obdivuji, když to někdo zvládne udržet v tajnosti tak dlouho. S kolegyňkami řešíme všechno možné a nedokážu si představit, že bych jim takto zásadní informaci několik měsíců zamlčovala. Teď mi bylo z jiných důvodů pár dnů špatně (podrážděný žaludek, hlavně ráno), přestalo mi chutnat kafe a hned mi přistálo několik otázek, zda jsem si už dělala test a jaký je výsledek. :D
S rodinou to mám naopak stejně jako ty. Jakmile dojde k oznámení, tak je to očekávání ze strany rodiny veliké a kdyby se něco nepovedlo, tak by to bylo o to smutnější...
tlapka: Teď je to vážně moc pěkné. Sice některé dny nejsem ve své kůži, ale stojí to za to. :-)
S kolegyněmi ti naprosto rozumím. Já bych to asi taky nezvládla, kdyby to přišlo jindy. Zachránily mě prázdniny, musela jsem tak mlčet jen nějaké dva týdny... a to ještě některé dny jsme se na škole míjely kvůli různým akcím, takže to zase tolik práce nedalo. *modla* Po prázdninách jsem to taky vyklopila hned první den, to vážně tajit nešlo. *smich*