Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Teď je to vážně moc pěkné. Sice některé dny nejsem ve své kůži, ale stojí to za to.
S kolegyněmi ti naprosto rozumím. Já bych to asi taky nezvládla, kdyby to přišlo jindy. Zachránily mě prázdniny, musela jsem tak mlčet jen nějaké dva týdny... a to ještě některé dny jsme se na škole míjely kvůli různým akcím, takže to zase tolik práce nedalo. Po prázdninách jsem to taky vyklopila hned první den, to vážně tajit nešlo.