Všechno má svůj důvod

Původní představa o průběhu dnešního dne byla jiná. Ale ani různé peripetie by neměly překazit to, co se na dnešek chystalo. Myslím, že i ti, kteří se nezúčastnili srazu píše.cz, nebo nemají přístup pod heslo, si zaslouží znát odpověď na pár otázek.

Proč jsem přestala brát schody po dvou.

Proč si okamžitě zavazuju rozvázané tkaničky.

Proč jsem přestala dobíhat tramvaje.

Proč chodím u zábradlí.

Proč jsem tak brečela na červnové svatbě.

Proč jsem začátek prázdnin v podstatě prospala.

Proč jsem celé léto byla doma jako pecka.

Proč jsem při pokusu o výlet na chatu skoro nemluvila a po pozdravu běžela na záchod.

Proč mám u postele piksli s piškotama.

Proč jsem zhubla čtyři kila, i když mi narostla prsa.

Proč pořád škytám a brkám jako starý chlap.

Proč je to můj muž, kdo u nás teď krájí syrové maso.

Proč jsem zkoušela jíst zdravěji.

Proč mi nechutná ani zmrzlina.

Proč se mi zvedá žaludek i u fotek jídla na internetu.

Proč jsme letos nešli do restaurace na tradiční narozeninový oběd.

Proč nepiju už ani tu trochu vína co dřív.

Proč jsem znovu nešla na stěnu a nevyjela na koloběžce.

Proč se většina léta nesla v režimu utajení.

Proč se cítím trochu provinile vůči maturantům.

Proč už je neučím.

Proč jsem dlouho nepsala.

Proč jsem nakonec nepřijela na II. píšácký sraz.

Protože všecko má jeden malý velký důvod.