Vítejte!
Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)
Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)
Článek Neviditelná fáze
Komentáře k článku: Neviditelná fáze
damn-girl: A je zase u toho, že nejlepší věci přichází, když je nejméně čekáš! 
Achjo (blažený povzdych) - to je hrozně hezký článek. Úplně z toho cejtím ty obavy na začátku, ale i euforii na konci
tlapka: No, nejméně čekám. Možné to prostě bylo, šli jsme tomu celkem naproti... 
Ono je vtipné, když se radí, ať si třeba nesleduješ cyklus, nesoustředíš se na to a ono se pak spíš zadaří, než když sleduješ ovulaci. Jenže když ji na sobě prostě poznáš, co naděláš, pak se prostě nedá nepočítat... 
tlapka: Řekla bych, že to mě z kategorie mamablogů poměrně diskvalifikuje. 
Navíc bych ráda podotkla, že v několika posledních článcích je jedna(!) fotka, a to ještě po letech. Nevím nevím, s tím mamablogem....
hroznetajne: Mě ultrazvuk rozbrečí vždycky a to jsem prosím pěkně ještě nikdy nebyla těhotná, prostě mi to přijde neuvěřitelně dojemný, když člověk zahlédne část sebe, kterou nikdy neuvidí. A když je tam uvnitř schovaný nějaký malý balíček s překvapením, myslím, že je to něco neuvěřitelně emotivního... A z tohohle článku ta upřímná a krásná emotivnost přímo sálá, juch 
.
Docela mě překvapilo, že u vás není zvykem, aby tatínkové chodili na ultrazvuk (nebo teda je?). U nás ve městě je pár gynekologů, co to nedovolují a přes to nejede vlak, a pak naopak doktoři (spíše doktorky), které jsou tomu velmi nakloněné... zvláštní . Jako kdyby se někteří báli, že budou muset dělat ultrazvuk i tatínkovi 
?!
tlapka: "Když člověk zahlédne část sebe, kterou nikdy neuvidí". No, máme i pár fotek 3D a řeknu ti, svoje další orgány v pozadí jsem úplně vidět nemusela.
Ale emotivní to je ohromně.
Neměla jsem odvahu se zeptat. Na poradnu chodí ženské většinou samy - a poradna je většina kontrol. Na ty "velké" ultrazvuky se podle mě dneska už běžně chodí ve dvou, ale těžko poznat, která z žen v čekárně (kde se vždy sejdeme maximálně tři, obvykle spíš jen dvě) na něj zrovna jde. 
Ale doktorka se ptala, jestli má Tomáše nechat zavolat, tak počítám, že kdyby nechtěla, nenabídne mi to.
rebarbora: Nemůžu si pomoct, ale přijde mi to hrozně romantický Moc moc vám to přeju 
wolfgirl: Ještě teď si pamatuju zjištění, že jsem těhulka 
Paradoxně jsem s ničím nepočítala, jenom jsem změnila gynekologa. Ten mě po spodním vyšetření pozval na lehátko a... z ordinace jsme odcházely dvě A taky mě nějaký ten týden trvalo, než se objevila euforie. Jeden z mých prvních pocitů vlastně byla úzkost. Nebo alespoň něco hodně blízkého úzkosti. A pak jsem to jakoby neřešila, jakoby nic. A najednou z hodiny na hodinu mě rozbrečela reklama na toaleťák - jak tam běhá to štěně
tlapka: Očividně dobře načasovaná kontrola. Četla jsem si tvůj deníček, protože časově jsem úplně nastejno jako tehdy ty, a říkala si, žes měla děsnou odvahu to hned sdílet. 
wolfgirl: Jo, asi jsem riskovala, ostatně člověk neví nikdy, vždycky se může něco po... i když prcek už bude puberťák - to by u mě vystačilo za celý nový blog, jinak ale ono to musel jít ven. Spíš tě obdivuju,žes vydržela byt 3, 4 měsíce potichu i tady
tlapka: No, nebudu lhát, lehké to nebylo. I když v tom tajení byly snazší i těžší období. Ale tady se mi dařilo zachovávat poker face asi nejsnáze, když nechceš, prostě se nepřipojíš, body language taky nic...
lenteli: Člověk po dlouhé době zavítá do blogového světa a co nevidí...🙂 Moc blahopřeji! A je na co se těšit - jeden téměř třítýdenní poklad tu teď vedle mě leží..🙂
tlapka: To je opravdu epidemie. Držím palce i vám, určitě se zase někdy ozvi, jak se vám daří!