Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

hroznetajne: Mě ultrazvuk rozbrečí vždycky a to jsem prosím pěkně ještě nikdy nebyla těhotná, prostě mi to přijde neuvěřitelně dojemný, když člověk zahlédne část sebe, kterou nikdy neuvidí. A když je tam uvnitř schovaný nějaký malý balíček s překvapením, myslím, že je to něco neuvěřitelně emotivního... A z tohohle článku ta upřímná a krásná emotivnost přímo sálá, juch .
Docela mě překvapilo, že u vás není zvykem, aby tatínkové chodili na ultrazvuk (nebo teda je?). U nás ve městě je pár gynekologů, co to nedovolují a přes to nejede vlak, a pak naopak doktoři (spíše doktorky), které jsou tomu velmi nakloněné... zvláštní . Jako kdyby se někteří báli, že budou muset dělat ultrazvuk i tatínkovi ?!