Říkala jsem si, že sotva jsem dořešila státnice, nebudu psát hned zase o škole. Že radši zveřejním čtenářský řetězák, soubor nových hlášek a report z výletu do Prahy na vyhlídkovou plavbu po Vltavě. Schyluje se k tomu, ale musím si poslední tři dny srovnat v hlavě. Událo se toho totiž opravdu docela dost. :-D

Dnešek je pro mě přelom. Doufám, že drobný, že budu dál pokračovat na stejné vlně, na jaké se nesla moje bakalařina. Ano, ještě jednou budu otravovat se svými státnicemi, nebo spíše tím, co jim předcházelo. Potřebuju si v hlavě udělat pořádek, rozdělit si "staré" versus "nové". Promoce mi nepomůžou, když je máme až v půlce nového semestru (s imatrikulacemi :-D), takže je zastoupí rekapitulační článek.

Jak je známo, řetězákům moc neholduju, ale dala jsem Coolně slib, že pokud odstátnicuju (nebyla jsem v té době literatuře moc nakloněna a vypěstovala jsem si vůči ní až agresivní postoje :-D), vyplním knižní tag, do kterého mě zapojila. Nespočívá v žádných konkrétních otázkách, ale mám prostě vymyslet 11 zajímavostí o mém čtenářském životě. Jak jsem slíbila, tak činím, protože sliby jsou pro mě dost závazné nejen o Vánocích. :)

Píšu tenhle článek v době, kdy jsem ještě žádný nepsala - ve čtvrt na šest ráno. Za svítání. Ve tři ráno jsem se vzbudila a už jsem nemohla usnout, nezabralo ani večerní množství whisky, celodenní (celoroční! :D) únava, relaxační dýchání, nic. Tak se zkusím unavit totálně. Výjimečná situace si žádá výjimečných činů a zítra není, kam se hnát. :)

První noc po státnicích jsem si představovala jinak, přiznávám. :-D

V předvečer svých narozenin usuzuji, že je čas udělat si čas a popsat, jak zvesela si žiju. No, moc zvesela to není. :D

Z devíti let, po které už bloguju, jsem 7,5 roku strávila tady. Nevím, jestli je tu nějaký tak dlouhodobý čtenář, kdo pamatuje přímo moje přistěhování, ale i tak už jsme měli spoustu času se vzájemně poznat. Protože teď budu kvůli státnicím trávit blogováním méně času, nechávám vám tady napospas článek, nad jehož rozluštěním možná strávíte delší dobu. A nebo ho zavřete ihned s tím, že na blbosti nemáte čas, to je asi pravděpodobnější. :-D Každopádně, protože vím, že mezi mými pravidelnými návštěvníky jsou stále ještě studenti, říkám si, že se třeba inspirují a odlehčí trošku svým zápiskům a při učení přivítají osvěžení jednolitého textu. Aspoň mně to vždycky pomáhalo.

Právě teď je to podle údajů u mého prvního článku vůbec na minutu přesně, co jsem vstoupila před devíti lety do blogové sféry, byť na jiném serveru. Příští rok oslavím bloggerské kulatiny a přijde mi to vtipné, protože jsem s internetovým zápisníkem tím pádem strávila skoro polovinu svého života. :-D Jsem docela hrdá na to, že i když moje blogování má za sebou různé fáze, nevystřídala jsem mnoho adres - pouze dvě, první a poslední. Ale svůj velký podíl na tom má píše.cz, na které až na pár maličkostí nedám dopustit, takže nemám žádné uprchlické tendence. :) Tudíž, díky adminovi i čtenářům ze všech možných serverů i bez vlastní adresy, kteří mi zachovávají přízeň. Za rok to určitě nějak oslavíme! :D

Už je noc, všechno kolem spí, protože slibované bouřky nás míjí obloukem (no, má to i svá pozitiva, po té minulé jsme byli 12 hodin bez proudu :-D) a po celodenním úmorném vedru všichni prostě odpadli. A já tu sedím nad syntaxí, dávám si pauzu a píšu tenhle noční výlev. Letní noci jsou nejkrásnější. Zejména, když je nehatí starosti.

Mamka odjela na dovolenou a protože mi jeden večer zabylo smutno, sestoupila jsem o patro níž ke svým prarodičům. Napadlo mě dělat si poznámky, kdyby padla nějaká vtipná hláška... nějak se to zvrtlo.