Poslední týden se mi změnily všemožné plány, mám za sebou velmi výživné tři dny, ale hlavní bod zůstává - jedu na svou první rozlučku se svobodou. Vtipné je, že ji rovnou organizuju jako svědek. Odjezd za dvě a půl hodiny a dárek je pořád někde v dodávce. Nemám sbaleno. Ale mám nasbírané celé vetešnictví rekvizit, kilo a půl chilli con carne v plechu a objednala jsem soudek piva, takže NĚCO mám.

Zvládla jsem čtyřicet Mongolů v chráněné památkové budově, zvládnu snad i osm lidí na chatě, byť jsem do včerejška nevěděla, jestli je v Dolní Lomné nebo Dolní Lhotě.

Možná proto mi ještě nedochází, že jsem se dočkala, že začínají prázdniny. Takže první školní rok jsem jakž takž zvládla, ale další výzva čeká.

Mějte se krásně, užívejte volna i za mě, komu je dopřáno, a já se vám po příjezdu ozvu s triumfálními nebo ostudnými historkami.

Jak jsme se učil ve staroslověnštině.

Buoh při nás stuoj.

Včera se konal druhý z koncertů, na které jsem se v červnu vypravila. Mamka chtěla jít do Olomouce na Anastaciu, tak jsem vyrazila s ní.

Odjížděla jsem řádně nevrlá. Zaprvé, čím blíž nějaká akce je, tím míň se mi chce. Situaci zhoršuje, pokud se jedná o akci večerní nebo přespávací.  Ne, že bych si pak neužívala, ale před odjezdem v duchu hledám vytáčky, jak z toho ven. Zadruhé, koncert odsunuli ze soboty na neděli. Zatřetí odsunuli start Anastacii až na devět hodin, aby před ní mohla být kromě avizované Debbie ještě druhá předskokanka - a to se podržte, Emma Smetana. Jsem netušila, že vůbec zpívá. Začtvrté jsem věděla, že druhý den jdu do práce, navíc na sedm, a navíc poslední den výuky podle rozvrhu, kdy už jsou však uzavřené známky, což by byl důvod k nasranosti sám o sobě. A zapáté v Ostravě bylo asi patnáct stupňů a pršelo. To chceš, když jdeš na koncert pod širým nebem.

Prostě kdyby mi někdo řekl, nejezdi a naval lístky, skočila bych šipku do postele.

Právě mi skončil poslední klasický víkend ve škole. Příští týden se sice ještě učí, ale známky se uzavírají, začíná se přecházet na výletní a vyklízecí režim. Jupíjéj. Už včera bylo pozdě!

Někdy v zimě se babka poprvé zmínila o tom, že by chtěla pořídit na zahradu sprchu. Po týdnu marného přesvědčování, jak by to pro NÁS bylo přínosné, jsme celou věc považovali za vyřízenou.

Minulý týden ten krám dorazil.

V rozepsaných jsem našla tento tag neznámého původu. Podezírám se však, že vzešel z jedné doslova plodné facebookové diskuse se Sigrun. Nejistý původ je vzhledem k tématu tohoto tagu poměrně ironický. No, kdo chcete, adoptujte ho, budu ráda. :-)

Zatímco do blogování se poslední dobou příliš nehrnu, užívám si spoustu věcí, které mi dělaly radost dříve.

Znovu objevuji kouzlo čtení. Od chvíle, kdy jsem vypadla z fakulty, jsem toho přečetla ostudně málo. Aklimatizace na pracovní režim si vybrala svou daň. A předchozí studium taky, co si budem nalhávat. Momentálně procházím drásavou krizí kvůli faktu, že jsem na fakultě přečetla ke dvěma stům českých knih a ztratila jsem z nich výpisky. Tiše šílím, ale ještě se ovládám a doufám, že někde mezi kvantem souborů, co se mi tu za pět let na výšce nastřádaly, je prostě znovu objevím.

Každopádně, pokud jste četli pečlivě, neuniklo vám určité vymezení mé četby - české knihy. Vinou toho, jak bylo naše studium vystavěné, mám celou světovku samostudiem, paráda, že? Velkou část knížek, které letos ve třídách probírám, jsem si naštěstí sama zvolila k maturitě, takže vím, o čem mluvím, ale přesto nastal čas k doplňování restů. Wilde, Remarque, Hemingway, Orwell... velká jména a zároveň kaňky na mém seznamu knih k přečtení.

Prodloužený víkend jsem strávila z určité části i pracovně. Hodně času sjem strávila opravováním a přípravami. Zjistila jsem, že mě baví opravovat testy, ale ubíjí mě opravování slohovek, čtenářských deníků a podobných esejí. Ještě, že jsem češtinář. Haha. Část práce ale byla povinně volitelná - vrhla jsem se na zahradní práce.

Poslední dobou mám pocit, že můj život ztratil jakousi... plynulost. Neděje se nic, pak mě to odmrští o tři metry dál a tak pořád dokola, čímž se pomalu prokousávám k červnu, na který se docela upínám. Na konci dubna mají určitě povoleno myslet na prázdniny nejen děcka, ale i učitelé. Hlavně ti, co loni žádné prázdniny neměli, že?

Poslední dobou se mi nedaří tak úplně plánovat. Jako pokrok hodnotím, že narozdíl od předchozích let mě to moc nedeptá. Takže proč ne?

V práci je teď naprostý chaos. Tak jako všechny ostatní střední školy v republice nás dostihl fenomén maturitních slohovek a týden přijímacích zkoušek. Zástupce ředitele, který má na starosti suplování, nakonec rezignoval na snahu vyplnit díry v rozvrhu a provizorně sestavil úplně nový, který zohledňuje, že jsme půlku tříd každý den vyhnali na nějaké exkurze, aby byl ve škole klid a více místa. S nimi samozřejmě musí jít i učitelský doprovod. Ten pak zas chybí pro výuku nebo zadávání testů. Takže místo rozvrhu máme patchwork, který mě nějakým způsobem dostal i do učebny informatiky nebo na hodinu češtiny ke třídě, o jejíž existenci jsem doteď neměla tušení, zatímco dvě třídy, které učím, neuvidím týden. Ale běda jim, až je uvidím, protože pak vypukne čtvrtletní inferno. A najednou bude konec dubna...

Dnes, v souladu s předchozím článkem, jen velmi stručně. Chtěla bych všechny čtenáře, ke kterým se ta zpráva ještě nedonesla, pozvat na zřejmě první sraz píše.cz. Tento nápad už párkrát zazněl, ale až teď spadl do spárů Lvice a ta vypadá, že ho jen tak nepustí. Tak pojďte přispět svou troškou do mlýna a navrhněte pár termínů či míst, aby ta sláva opravdu proběhla. Kdo ví, třeba je naše setkání dalším impulzem do našeho psaní a do našeho soužití na tomto serveru, jehož komunitu právě pokládám za jeho největší přednost.

Brzy už možná doopravdy na viděnou! :)

Tlapka