Přískoky vpřed

Poslední dobou mám pocit, že můj život ztratil jakousi... plynulost. Neděje se nic, pak mě to odmrští o tři metry dál a tak pořád dokola, čímž se pomalu prokousávám k červnu, na který se docela upínám. Na konci dubna mají určitě povoleno myslet na prázdniny nejen děcka, ale i učitelé. Hlavně ti, co loni žádné prázdniny neměli, že?

Na květen ani zbytek dubna nemám žádné velké plány, ale červen se mi rýsuje už dost jasně. V práci nás zavalí všechno - uzavírání známek, organizační věci, dohánění neprobraného učiva. Zažiju to poprvé a už teď mám pocit, že to hlavní, co mě udrží při smyslech, je myšlenka, že už to prostě brzy skončí. Tak jsem začala plánovat nějaký relax, aby se situace krapet vyvážila.

Už asi před dvěma měsíci za mnou přišla mamka, že by hrozně chtěla vidět Anastaciu naživo, tak jestli bych s ní nejela na koncert v Olomouci. Zjistila jsem, že jde o venkovní vystoupení, které připadá na poslední víkend školního roku. Tak proč ne? Vstupenky jsme koupily bez potíží, protože mamka se o akci doslechla ještě před tím, než ji začali pořadatelé propagovat.

Pátek byl v tomto ohledu mnohem napínavější - nesl se v duchu online boje o lístky na Nohavicu. Na jeho koncert jsem zatím zavítala jenom jednou, před třemi lety. Hrál v Gongu, což je bývalý plynojem v Dolní oblasti Vítkovic (jo, my Ostraváci chodíme na koncerty do plynojemu) a ta kombinace mě nadchla, i když běžně si jeho písničky jen tak nepustím. Tehdy jsem si řekla, že bych si ten zážitek ráda ještě někdy zopakovala.

No a ve čtvrtek mě povolala mamka do zbraně, že ohlásili hned dva koncerty - zase do Gongu, ale tentokrát ještě i s filharmonií. Mrkla jsem do kalendáře, je to týden před Anastaciou. Asi nikdy jsem během dvou víkendů neabsolvovala dva koncerty, ale všechno je jednou poprvé. Nohavicu jsem sice viděla naposledy předevčírem cestou z práce, ale nezpíval, tak se to nepočítá. Takže jsem si po roce připomněla bojový režim, který jsem aktivovala před každým zápisem rozvrhu na další semestr. A urvala jsem tři lístky! Ha! Když jsem se dívala večer, oba koncerty už byly vyprodány, takže kdo zaváhal, musí čekat, jestli se neuvolní nějaké rezervace. O lístky na Nohavicu je vždycky velký boj, natož když se spojí s filharmonií.

No a víkend na přelomu června a července strávím pro změnu kdesi na chatě na Katčině rozlučce se svobodou. Pokud ji zorganizuju. Sakra práce!

Takže takto, v souladu s mým současným rozpoložením, nic, nic, nic a pak všechno najednou, se mi rýsuje červen. Což mě znepokojuje, protože ještě nemám tušení, co a jak bude příští týden v práci, přestože pořád mám po ruce hromádku papírů k opravování. Je načase to jít promyslet, i když nechce se mi, nechce, venku je tak krásně...

Jdu na to. Užívejte si slunečnou neděli i za mě!