Mimo rozvrh

Poslední dobou se mi nedaří tak úplně plánovat. Jako pokrok hodnotím, že narozdíl od předchozích let mě to moc nedeptá. Takže proč ne?

V práci je teď naprostý chaos. Tak jako všechny ostatní střední školy v republice nás dostihl fenomén maturitních slohovek a týden přijímacích zkoušek. Zástupce ředitele, který má na starosti suplování, nakonec rezignoval na snahu vyplnit díry v rozvrhu a provizorně sestavil úplně nový, který zohledňuje, že jsme půlku tříd každý den vyhnali na nějaké exkurze, aby byl ve škole klid a více místa. S nimi samozřejmě musí jít i učitelský doprovod. Ten pak zas chybí pro výuku nebo zadávání testů. Takže místo rozvrhu máme patchwork, který mě nějakým způsobem dostal i do učebny informatiky nebo na hodinu češtiny ke třídě, o jejíž existenci jsem doteď neměla tušení, zatímco dvě třídy, které učím, neuvidím týden. Ale běda jim, až je uvidím, protože pak vypukne čtvrtletní inferno. A najednou bude konec dubna...

V soukromí momentálně nejsem o nic organizovanější. Tak třeba v pátek jsem se pokusila svolat sraz našeho ústředního kvarteta z fakulty. Niki se hned omluvila, že nemůže, ale Ondra s Terkou hned souhlasili. Domluvili jsme si oběd v naší památné pizzerii. Dorazila jsem jako poslední, protože z práce to mám nejdál. Terka nepřišla vůbec, aniž by mi dala vědět. Naopak Ondra místo toho dovedl našeho jednooborového kamaráda, se kterým pokračují v doktorátu. No, tak aspoň počet zúčastněných odpovídal. Asi dvacet minut, protože pak se kluci zvedli, že musí běžet na přednášku.

No, pamatuju si, že na státnice jsem se učila, že učitel má mít i organizační kompetence. Asi bych měla vrátit diplom.

Nabuzena tímto neúspěchem, šla jsem si odpoledne zacvičit. Můj oblíbený jumping teď z rozvrhu fitka úplně vypadl, ale jako novinku nasadili cvičení na těch velkých balónech. Mám nevybraný nabitý kredit, tak jsem si řekla, že to zkusím, i když asi půjde o pomalé táhlé posilovací a protahovací cvičení, což mě moc nebaví. Na druhou stranu, asi by mi to udělalo dobře na záda. Zase vedle! To, co jsem si myslela, že budeme dělat, bylo až v závěru jako strečink. Jinak šlo o kardio i posilování, stejně jako při jumpingu. Bavila jsem se ale mnohem více než u bosu, i když leccos tato cvičení spojovalo - třeba hledání rovnováhy na míči, abych se vůbec mohla pokoušet o ty podivné cviky. Můj oblíbený bylo padání bokem na balón, což vás mělo určitým způsobem vyhoupnout zpátky. Protože jsem padala ne v ideální stopě a očividně i ve špatné pozici, odhazovalo mě to naprosto nepředvídatelně a vyvracela jsem teorie o rovnosti úhlu dopadu a odrazu. Příští pátek asi půjdu zase.

Rozhodla jsem se svým zádům pomoci i jinak a požádala svého drahého, jestli by mi nepřizvedl stůl. Odhodlávala jsem se k tomu dlouho, mám totiž krásný, velký stůl s velkou pracovní plochou ve tvaru písmene J, na který se vleze spousta věcí a já toho hojně využívám.

Navíc moje práce i koníčky obnášejí hromady papírů v různém stavu zpracování, takže mi bylo jasné, že pro zvednutí stolu bude nutné ho totálně vyklidit a při té příležitosti i uklidit. Což mě baví, jenže k akci takového rozsahu musím přistupovat s vidinou obětování minimálně celého dne, ne-li víkendu.

V sobotu jsem do toho šla. Původně jsem chtěla přesazovat rajčata, která už vypadají jako lesní školka, ale rozhodla jsem se pro stůl. Přenesla jsem z něj všechny bebechy i kupy lejster, odstavila šuplíky (ještě, že nejsou přišroubované k desce), rozmotala popínavky a odinstalovala stolní lampičky. Transportovali jsme i krycí sklo na hlavní desce stolu a Tom ho z obou stran vyleštil. Vysála jsem nejhorší bordel, co přitom vznikl, a pak jsem se odklidila do kuchyně vařit oběd a na place mě vystřídal můj drahý. Chvíli kroužil kolem a přeměřoval. Pak jsem chvíli slyšela uspokojivý zvuk šroubhování. Pak zase chodil a přeměřoval. A pak mi přišel říct, že ty posuvné nožky už jsou zvednuté na max, že to šlo jen o půl centimetru.

Půl centimetru. Obětovala jsem víkend pro zvednutí stolu o pět milimetrů! Sedím tu teď ještě stále uprostřed bordelu, stůl už je způlky zabydlený, ale pořád se tu válí hromada neroztřízených věcí, které pokrývá vrstva prachu, kterou s každým pohybem rozvířím a pak si znovu sedá na vše kolem, včetně kupky slohovek k opravování a mé přehledy učiva, které mám zakomponovat do čtvrtletek. Ale mám stůl vyšší o pět milimetrů.

A to se vyplatí.

Píští víkend se radši vrhnu na ta rajčata.

Mějte se krásně a (ne)plánujte! :)