Čas pádí, čas letí, a je to už čtvrt roku, co jsem se rozhodla vyzkoušet projekt "101 cílů za 1001 dní". První měsíc už jsem vyhodnotila, protože se mi přání plnila tak nějak sama od sebe, ale teď je na čase sepsat další souhrnnou rekapitulaci, což je mimochodem i jeden z úkolů (frekvence plnění co 3 měsíce). Ale udělala bych to i tak. :-D Jdu na to!

Bylo to naprosto zběsilé a jak se říká "hrábnout si na dno", tak párkrát jsem se s tím nespokojila a zakopala se ještě hlouběji pod něj, ale s neskutečnou úlevou mohu oznámit, že jsem polovičním bakalářem. Dneska jsem absolvovala státnice z prvního oboru! Vaše držení palců zabralo, děkuji všem zúčastněným. :D

Jsem česnekomil. Jakmile mě začne škrábat v krku, naordinuju si horký čaj s rumem, horkou vanu a horkou česnekačku nebo vývar. A topinky s česnekem. A česnekovou pomazánku nebo dresing. A vůbec, jím to všechno, aniž by mě škrábalo v krku. Už jsem vám říkala, že necítím? :-D

Přirozeně jsem se chtěla naučit uvařit si česnečku sama. Není taková, jako v hospůdce, co mám pod kopcem (tam u dna talíře fakt slzím), ale i tak je dobrá. A hlavně, jak je u mě zvykem, fakt jednoduchá. Věřím ale, že jednou se doberu k takové té, co jednou lžičkou zabíjí i oživuje. Ale tak zase můžu tvrdit, že tahle, bez sádla, je dietnější. :-D

Mám za sebou zkoušku z české literatury po roce 1945. Přežila jsem klinickou smrt studia mnoha mých spolužáků a tak bych ráda některé knížky ze svého seznamu vypíchla a doporučila dál. Během cca 25 týdnů jsem musela přečíst více než 30 knih, což by nebyl takový problém, kdybych nemusela dělat nic jiného a četbu do hloubky analyzovat (knížku přečtete relativně hned, ale sežeňte si k ní po všech čertech a knihovnách odbornou literaturu, recenze...  no a pak to ještě sepište tak, aby to bylo akceptováno jako úspěšná seminární práce). Takže nemám v plánu rozebírat zde každou knížku jednotlivě, ale zmínit pár, které by se mohly hodit a líbit nejen maturantům.

Jinak je docela žalostné, že právě tato rubrika zeje největší prázdnotou. :D Kovářova kobyla!

Nedělám si iluze, že následující chuťovku neznáte nebo byste ji bez receptu nezvládli připravit, přesto ji sem musím napsat - zejména proto, že jsem měla sama ohromnou radost, když se mi připomněla, protože jsem ji naprosto vytěsnila z paměti a jedla ji naposledy před několika lety. Navíc je začátek jara, takže ovoce přijde vhod... no a u učení na blížící se zkoušky nebo čtvrtletky a pololetky je to vítaná obměna chipsů a podobně. Zase to nebudeme se zdravou stravou přehánět a přidáme i čokoládu. :-D

Moc se mi v tom nechtělo pitvat, ale říkám si, že bych měla upřesnit, co mě přivedlo na konci března do nemocnice, protože se to může stát i někomu jinému a sdílená zkušenost mu třeba pomůže. Víte, jak jsou vždy v příbalovém letáku vypsány všemožné a mnohdy i dost děsivé vedlejší a nežádoucí účinky? Musí tam být, i kdyby hrozily jednomu člověku z davu. A ono se to opravdu může stát. Ve sportce nevyhrajete, ale tuhle smůlu mít můžete.

Mám za sebou poslední zkoušku svého bakalářského studia. Tedy doufám, ale snad jsem toho nepokazila tolik, aby to nevyšlo aspoň na trojku. Proč mít zkouškové šest týdnů, když to jde zvládnout za týden, že. Zbývají státnice. Haha. :D O zkouškách napíšu později, protože to byly jako vždy v případě literatury a filosofie hotové příběhy. Ale abych nezahálela... (ha, ha). Jedním z mých 101 cílů je zaznamenat 25 hlášek ze svého okolí. Prvních pár už jich uvízlo v mém zápisníku, tak se o ně podělím. Myslím, že můžu doufat, že budu mít sešitek vždy po ruce. :-D

Vzpomínka na léto 2014

Terčina rodina má chatu v Jeseníkách. Podle popisu toho, v jaké zádeli to je, jsem si během organizování naší dámské jízdy musela neustále prozpěvovat "tam kde hy-, tam kde hy-, kde hynou sobi, Čech se přizpůsobí...", neboť to je dědina, v níž zkrachovala i hospoda, neboť hostinský chlastal. Aspoň takhle to vyznělo, zpětně to pak Terka dementovala.

Rozhodla jsem se pro první zhodnocení mého progresu v projektu 101-1001. Sice jsem ho chtěla sepsat co 3 měsíce, ale myslím, že první měsíc je výjimečný a zaslouží si samostatnou kapitolu. Navíc už se mi nahrodilo dost materiálu na článek, tak proč čekat čtvrt roku, až toho bude na román? S potěšením můžu konstatovat, že se mi cíle daří, ale poněkud jinak a jiné, než jsem myslela. :-D