Leden byl šílený. Ježkovy zraky, co tohle byl za měsíc, shodly jsme se s kamarádkou včera na kafi. Nikdy jsme spolu na kafi nebyly. Mohly jsme být celkem ve sračkách. Já tři týdny po operaci, ona druhý týden po rozchodu. Dva dny po narozeninách, pár měsíců před svatbou se její snoubenec odstěhoval k jiné. Ale... řehtaly jsme se od začátku do konce.

Zdravím vás, mí milí a milovaní!

Ráda bych dala vědět, že už jsem doma z nemocnice a vše proběhlo, jak má. Tedy, zhruba. Nebyla to tak úplně cysta, co mi z břicha vytáhli, ale můžu s klidným (s)vědomím říct, že to bylo naštěstí neškodné. Samozřejmě až na to, že to tam vůbec nemělo být, že. Takže ještě jednou, kdyby někdo

Dlouhodobí čtenáři jistě vědí, jakého ražení je naše rodina. Snaha o oragnizaci čehokoli bývá poměrně úspěšně, ale když už, tak už. Jako když jsme slavili mou lednovou první část státnic obědem v hospodě a po návratu jsme zjistili, že nikdo ze čtyř přítomných dospělých svéprávných lidí nevzal klíče od baráku. Takže jsme v neděli v poledne sháněli zámečnickou pohotovost přilepení na vrata garáže, abychom chytli signál na wifi a věděli vůbec, kam volat. Ale to už jsme tu jednou řešili.

Ve středu jsem byla aktérem mnohem jednodušší akce. Zdánlivě.

Rok 2018 přinesl spoustu novinek. Zatímco rok 2016 přinášel katastrofy a rok 2017 zase jednu změnu a vlnu energie za druhou, tento rok, budiž pochválen, byl smířlivý. Smířlivý, stabilizační, balanční. Díky za to.

Přišla jsem z třídního srazu. Sešlo se nás něco přes deset, což není tak špatné skóre, když nás maturovaly dva tucty. Jiná čísla však byla smutnější.

Byl to sraz z gymplu. Loni při téhle příležitosti jsme se dozvěděli o prvním "třídním" těhotenství. Za poslední rok proběhla minimálně jedna svatba a dvoje zásnuby. Bylo by očekávatelné, že někomu něco roste v břiše. A tím nemyslím sebe, když jsem v pátek po dvouměsíčním léčení nakonec stejně expresně objížděla region, abych si vyřídila předoperační vyšetření, protože hned první týden v lednu jdu vytahovat cystu.

Jenže ono neroste jen v bříše a jen cysty. Největší šok přišel hned v úvodu se spolužákem, který měl přes hlavu jizvu, protože tam něco má. Neví přesně co, čeká na výsledky.  A i když to bral zvesela a kurvoval hlavně, že mu kvůli toho minimálně rok nevrátí řidíčák, tak to prostě bylo dost... na hovno.

Svou zkušeností přispěl i další spolužák. Loni začal chodit s jednou kočkou a do měsíce jí našli rakovinu prsu. Všecko včas, jak jen to bylo možné bez komplikací, dostala se z toho.

Seděl nás u stolu tucet mladých lidí a už dva měli v naší věkové kategorii zkušenost.

Proč o tom píšu? Takhle veřejně?

Uvažovala jsem, jestli to udělat. Ale musím. Všechny řeči o zdraví zní klišovitě, dokud se něco nepodělá. Není to klišé a stejně totak bude znít.

Prostě, chci říct - jestli si zvažujete dát jedno jediné předsevzetí... Lidi, holky!, choďte na preventivky. Ikdyž jsme stokrát mladí a na první pohled fit.

Takže? Krásné Vánoce vám přeji - a hlavně hodně zdraví donového roku!

Tak jsem si říkala, že už dlouho jsem nerozpoutala nový trend, co vy na to? No? No? Kdo je připraven na pořádnou výzvu? Já vás neslyším!

No proto. Ale tentokrát, vážení, tentokrát to bude fakt nářez. Ale vy to dáte, já vás znám, já vám věřím, že se nezaleknete!

Minulý pátek se mi na večer nakupil program, kvůli kterého se mi nevyplatilo jet z práce na otočku domů. Navíc v té kose, která se v přesném načasování rozvalila krajem, aby mi znepříjemnila život. No, uznávám, tenhle podzim jsem měla štěstí dost dlouho. Ale k věci. Dočkala jsem se zkrátka plonkového odpoledne. Plánovala jsem ho využít tak, že zůstanu v práci a budu opravovat. Jenže jsem nedomyslela, že z úsporných důvodů se hned po obědě vypne topení. A protože máme v kabinetě už tak zimu, ve tři jsem si vzala vestu a za další půlhodinu se sebrala, bouchla za sebou dveřmi a vypadla do teplejších krajin.

Minulý čtvrtek mi psal můj drahý, že je na cestě ze školy, tak jestli se nesejdeme na zastávce a nepojedeme spolu domů. Shodou okolností jsem zrovna končila v práci, tak jsem mu to potvrdila, dokonce s dodatkem, že mi před chvílí psala i mamka, že taky končí - takže nás tam nabere autem a můžeme ho hodit přímo domů.

Myslím, že kdyby věděl, co rozpoutá, jde pěšky.

Tento týden jsme s mým drahým narazili při jedné debatě na něco, co nás asi oba překvapilo. Mě, že jsem si uvědomila, jak je to pro mě důležité, a jeho, že přikládám význam takové... drobnosti.

Míváte doma otevřené dveře?

Tak jsem si všimla, že se nám tady šíří nějaká trudomyslnost. Zdá se, že píše.cz zachvátila podzimní krize.

Ráda bych vás pobavila. Ale bohužel jsem

a) podlehla taky

b) byla o víkendu mimo domov, a tak vám ani nemůžu popsat tu kalamitu, která se tu rozpoutala, když děda posunul čas na klasických hodinách v bytě, zatímco na elektronických nechal původní, protože ty se přece přenastaví samy. Což by bylo ok, kdyby tak neučinil už v sobotu dopoledne a bez babčina vědomí. Komedie to prý byla skvělá, ale zdokumentovanou ji bohužel nemám.

A tak nám nezbývá nic jiného, než skvělá Píseň proti trudomyslnosti!

Takže sborem - tři, čtyři!

Tam kde hy-, tam kde hy-....

A vlastně nám to i hezky ladí s těmi víkendovými oslavami, že?

A s posunem času...

Nemáte poslední dobou pocit, že se pohybujete v kruhu?