Tlapka | Přírůstek na cestě

Minulý čtvrtek mi psal můj drahý, že je na cestě ze školy, tak jestli se nesejdeme na zastávce a nepojedeme spolu domů. Shodou okolností jsem zrovna končila v práci, tak jsem mu to potvrdila, dokonce s dodatkem, že mi před chvílí psala i mamka, že taky končí - takže nás tam nabere autem a můžeme ho hodit přímo domů.

Myslím, že kdyby věděl, co rozpoutá, jde pěšky.

Když jsme mu přibrzdili před domem, na protějším schodišti se objevili dva psi. Sousedi měli bišona. Když jim zdrhl, koupili si dalšího. Pak se ten původní vrátil. Tak mají dva.

"Panebože," řekla mamka, "když vidím ty jejich držky, já bych hned jednoho brala!"

A já jsem poprvé okamžitě neřekla ne, takže kula železo, dokud je žhavé. Zaznělo, že když ne teď, tak kdy, že je zrovna docela stabilní období, že jí chybí i ta přidrzlá královská povaha a že bychom se mohly nezávazně podívat, jaký je stav na trhu.

Stejně nezávazně se zeptala babky, co ona na to, a babka začala tleskat, že malého psa by chtěla k Orinovi už dlouho. A tak mamka čistě nezávazně napsala pár chovatelům, jestli nemají štěně. Neměli.

Ale protože i já jsem už po dvou dnech sjíždění internetu přestala brečet při pohledu na fotky, uchytila se jedna z mých zpráv. Paní sice zrovna březí fenku neměla, ale dala nám tip a kontakt. Pro nás nakonec ideální řešení - rodiče mají PP, ale štěňata ne. Takže ověřený původ za nižší cenu. Ale hlavně, štěňata budou k odběru v době mých jarních prázdnin, což bylo důležité kritérium. Chtěli jsme termín, abych mohla být první dny doma - takže buď Vánoce, nebo jarňáky. A zadařilo se.

Našla jsem si chovatelku na Facebooku. Měla na profilu velmi málo informací, ale jedna, na první pohled nedůležitá, tam byla. Datum narození.

Narodila se ve stejný den jako Ája.

Takže to berme jako znamení.

Ještě by to chtělo nějaké znamení, jak vybrat jméno...

A celkově to správné štěně z té šťastné sedmičky, která se ve středu narodila.