Pod tímto názvem se skrývá jedno z amerických jídel - mac´n´cheese. Takto ho zamaskovala a zmasakrovala moje babička, která má problém s cizími názvy. Pro ni bylo v Thajsku před 10 lety obrovské tiramisu, takže buďme rádi, mekenzí mohlo dopadnout i hůř. Sice jsem taky napoprvé měla problém s interpretací, když toto záhadné slovo padlo poprvé, ale teď už jsem mekenzí přijala do svého slovníku.

Jde o "zapečené nudle po americku", jednoduché a rychlé jídlo. Pokud tedy po mém vzoru nestrávíte skoro půlhodinu hledáním kukuřice v mrazáku. Za tento recept musím poděkovat Terce, která mě s ním seznámila a s níž jsem ho vařila dvakrát. Teď jsem ale před tímto úkolem stála sama. A jak jsem obstála?

Uwaga! Jde o výlev, proč je bakalářský ročník na prd.

Maturovala bych, až bych brečela. No fakt. To byla taková pohodička, i když ve státní části jsme schytali zrovna nejproblematičtější dosavadní ročník. Chci maturovat, ne státnicovat! Aaaaargh!

Proč falešná? Protože jejím základem není maso. Má tady poněkud nesmělou náhradu v podobě párku, takže chápu, že některým z vás to může připadat jako hanobení gulášových pokrmů. Tento název mám ale zažitý, a tak se snažím signalizovat určitou "zfušovanost" zbytkem jména. Ať už se ale rozhodneme pro jakýkoli pojem, jde o docela jednoduchou (jak jinak, že, když to zvládnu i já) a rychlou záležitost. Ráda jí vždycky uvařím celý kotel, protože chutná i babce s dědou. Je to dobré řešení v případě, kdy si už večer chcete navařit na následující den, protože nejlíp chutná, když se uleží.

Vánoce jsou za námi... a zkouškové taky. Taková malá provokace na úvod. :D

Než se pustím do nových receptů, svědomí mi nedovolí sem nedat své první jídlo - a snad jediné, které ovládám naprosto spolehlivě.

Zapékané palačinky mají několik naprosto nesporných výhod:

• základní suroviny - nikdy se mi nestalo, že bych neměla doma potřebné věci, přestože jsme se pro vaření rozhodla z ničeho nic
• likvidace zbytků všeho druhu - zeleniny, sýra, šunky...
• naprosto jednoduché - když to říkám já, můžete mi věřit :D
• variabilní jako pizza - masožravec si dá quattro salami, vegetarián quattro formaggi, vegan quattro zelenino (a odmyslí si složení těsta :D) a všežravec na co bude mít chuť. Navíc můžete připravit i všechny varianty zároveň, není problém každému přizpůsobit jeho porci.
• nemusí se konzumovat hned - když uděláte větší množství, klidně vydrží v ledničce do druhého dne
• když v půlce vaření zjistíte, že máte fakt hlad, nemusíte recept dotáhnout do konce a pořád máte dobré jídlo :D
  [ Pokračování článku ]

Kdyby někdo zkoumal časy a data publikování mých příspěvků sem, zjistí, že mám ráda určitá čísla a některá se opakují víc než jiná. Například ta dnešní, motivovaná tradicí - vážení, právě teď je to sedm let, co sem píšu. Vypusťte rachejtle a Krakena!

Na okně mám vystavené zamaskované dárky (zabalené se tomu fakt v mém podání říct nedá), což je můj jediný indikátor, že se blíží Vánoce. Podle toho, co je za oknem, bych to nepoznala.

Nepříjemnost tohoto roku pokračuje, ale utěšuju se, že už je skoro půlka prosince (z čehož mi díky zápočtům ale taky běhá mráz po zádech) a za chvíli je konec roku a ten nový prostě bude lepší. Věřím v to a rozhodla jsem se tak! :D Pak mi ale stačí podívat se na státnicové otázky a optimismus je zase v čudu. :D Může mi například někdo říct, proč cca 5 okruhů ke státnicím tvoří právo, když jsme k němu neměli ani jeden jediný předmět, jeden jediný semestr? Právo se na fakultě učí jako volitelný předmět - jeho kapacita je tím pádem pochopitelně omezená a když už si ho zapíšete, tak se vám může krýt s jiným, povinným předmětem (to se stalo mně, když jsem si ho chtěla vzít loni). Zcela vážně začínám uvažovat o tom, co se bude dít, když mě od státnic vyhodí (nebo když mě vyhodí ještě do státnic, eh). Ale, ne, dobře, trochu toho optimismu!