Tlapka | Tlapkou psáno

Sedím si tu ve své změti a je mi dobře. Po levici mám Korán, haldu posmrkaných kapesníků, lepíky s nejproblematičtějšími znaky cyrilice a pohledy do Austrálie. Po pravici olepkaný hrnek s čajem (vlastně už bez čaje), Bibli (mám to ale hezky vyvážené! :D), poznámky k seminárce o pedagogice volného času, změť pohledů ze všech zadnic světa a před sebou výpisky ze skript etiky a e-mail, který, byť má jen šest řádků, tvořím už skoro hodinu.

Červené víno je perfektní. A je vychlazené, narozdíl od vody z kohoutku, která už je hnusně zteplalá tím vedrem, co tu teď máme. A to miluju léto. :D

Jak už jsem psala, trošku se mi rozhodily biorytmy. V noci, když se ochlazuje, trochu ožívám a vydržím klidně do půlnoci. Ale vstát v šest ráno, což dříve nebyl absolutně problém, teď byl vyloženě nadlidský úkol. Ale už nemusí, nemusí! Už můžu spát klidně od desíti do desíti!

Z lásky k mateřskému jazyku jsem se dala na jeho studia. Následek: v životě jsem češtinu neovládala hůř.

Konec února a já se stále držím na škole zuby nehty. Jsem lepší, než jsem čekala. Druhý semestr už mě nezastihl v tak příšerných depresích a pocitech paniky, i když neberu jako jisté, že to bude všecko fajn. Může být, nemusí. Ale budu se snažit. :)

Je skoro půlka ledna a dneska ráno jsem se probrala z jakéhosi podivného kómatu. Jsem ráda, že jsem napsala článek o postcrossingu, protože teď si jen matně uvědomuju, že jsem nějaké pohledy sháněla a posílala. Prosím, tucet předmětů do semestru už nikdy! :-D