Tlapka | Slasti a strasti zkouškového (2)

Jestli si dobře vzpomínám, minule jsem končila konstatováním, že řeším známku ze zkoušky z politologie. Měla jsem obavy, že mi pan profesor odepíše, že se přepsal v bodech, a pohorším si, ale hned druhý den mi odepsal - a hurá! Spletl se ve známce, mám fakt jedničku. Z první zkoušky, to je dobrý impuls. :D

Potom přišla ledová sprcha - neudělala jsem předmět, který mi měl podle mého uniknout pouze o bod. Takže když jsem dostala výsledky, kde pan profesor psal, jak nám hledal body kde se dalo a jak snížil laťku, zaplesala jsem (v duchu). Následně jsem zanadávala (nahlas :D), protože ten test jsem nedala. Zvláštní bylo, že asi tři moje kámošky, se kterými jsem hned probrala správné odpovědi v menze, odpověděly stejně... a test mají. Tak jsem jela na konzultačky, spočítala si body - a místo avizovaných x jsem měla x+1! Protože mi ale bylo řečeno, že mi uteklo o dva body, držela jsem klapačku. No nevím, teď si říkám, měla jsem se zeptat, ale... no, pojedu na opravné.

A do toho fonetika, kterou jsem se týden učila. Zjistila jsem, že ten předmět je fakt super, ovšem jen pokud si ho dávkujete po jednotlivých přednáškách a nemáte se všecky ty srandy naučit zároveň. Ty tuny pojmů, půl bídy (haplologie! :D), ale jak se artikuluje každá hláska a jaké má varianty, to mě málem zabilo. Ne, že by to nebylo zajímavé, ale čas mě tížil a skripta bobtnala před očima. :D

Mělo nás jít na zkoušku 30, ale naštěstí to polovina vzdala, i tak jsem byla ve škole do dvou - a to jen proto, že jsem k ústní šla mezi prvními. :D Rozbor chyb v mém testu byl docela trapný (fakt nevím, proč jsem označila slabikotvorné L ve slově mluvit?), ale ústní částí jsem svůj dojem asi poupravila. Sedla jsem na potítko, dostala přidělené otázky, počkala, až se otočí k předchozí zkoušené slečně a násadila svůj výraz z maturitního potítka doneste-víno-bude-oslava. Otázka psaná a mluvená forma jazyka + transkripce versus transliterace, to je něco pro mě! :D Šokovalo mě, že jsem dostala pochvalu za znalost rozdílu mezi interpunkcí a diakritikou, prý se to většině lidí hrozně plete. :D

Vyprávěla jsem o typech písma a culila se jak měsíček na hnoji i při zodpovídání dotazů, takže u bohemistické otázky stačilo říct pár základních informací, dostala jsem jedničku jak bič v doprovodu pochvaly o plynulosti mého projevu - a potlačovaným tanečním krokem jsem vyplula ze dveří. Jsem prostě dobrá. Kecám, mám štěstí. :D A vyřídilku. Proč popisovat artikulaci 12 fonémů, když miluju problematiku vyjadřovacích prvků mluvené a psané formy jazyka? Za dveřmi čekal tucet lidí, je jasné, že další takto podrobně rozebraná otázka (haha, k tomuby teda nedošlo! :D) by udělala čáru přes časový plán. Sice jsem to taky docela uměla, ale blbě se mi o tom mluví.

Takže vážení, dvě zkoušky za jedna. Vemte si příklad! :D

A rupnutí z předmětu za dva kredity. Z toho si příklad rozhodně neberte! ;)

P.S. Chápete? Z těch původních dvanácti předmětů mi zbývají dva! Ovšem logika vydá za čtyři... :D