Taková normální zkouška

Aneb Jak (ne)dělat zkoušku z novověké filosofie.

14 dní předem: kupím na sebe papíry, papíry, papíry. Holt 1800 stran zadané odborné literatury je... 1800 stran zadané odborné literatury. Při zběžné prolistování vidím, že jsou latinsky, věty jsou až čtyřřádkové a chybí v nich slovesa, zato překypují šílenými abstraktními formulacemi a přehršlí atributů. Poprvé pláču.

13 dní předem: včerejší intenzivní studium mi ukázalo, jak jsem v háji. Přichází můj drahý, donesl mi bonboniéru a nachos i s omáčkou. Kácím se mu do náruče a opět hystericky vzlykám.

12-10 dní předem: vybírám TOP10 největších filosofů a zvýrazňovačem zatrhávám, co má opravdu myšlenku a je natolik česky, že jsem schopna se to při dobré vůli naučit.

9-8 dní předem: dělám výpisky výpisků. 

7 dní předem: dělám výpisky výpisků výpisků. Kontroluju zásoby kafe a maté. Začínám se učit.

5 dní předem: tak dlouho podle jejich úvah dumáte, co ti filosofové chlastali, až zjistíte, že to byl dehet.

3 dny předem: Maté došlo.

1 den předem: Musím se připravit na nejhorší. Potřebuji 3 věci: skleněné Čunče, svou šťastnou propisku a nalakovat si nehty tak, aby vyjadřovaly mé duševní rozpoložení. Tomu bordelu, co ve filosofii mám, odpovídá jen růžovočervené spektrum a na každý prst jiný lak.

Ráno předem: příznakem velkých zkoušek je žaludeční neuróza. Přidávám si ke svačině placatici na desinfekci.

V autobuse: musím se doučit ten poslední papír k Leibnizovi. Musím (nejde to).

Před učebnou: festival zoufalství. Přání všech zní ale jasně: ať to není Kant!

V učebně před zkouškou: konečně musím přečíst poslední papír k Leibnizovi. Musím! Nejde to. Každý se chystá dle svého naturelu. Terka, která stíhá vše od aerobiku, studijních povinností (s jejími volitelnými předměty až dvojnásobnými), velmi intenzivního vztahu, dárcovství krve, párty, spánku a perfektního ladění svých outfitů včetně nailartu, si přijela pro jedničku a nijak se tím netají. Evka, náš vskutku chorobný prokrastinátor, radši nepřijela vůbec (tedy, na následnou oslavu ano). Niki chce výsledek úměrný své dřině při učení, ale vychází z naší empirie a je skeptická.

Zkouška začíná:

9:30 Line se nadějná lavina - není to Kant!

9:31 Je to Leibniz!

9:31:30 Kdo je sakra Leibniz?

9:33 Aha. Tenhle Leibniz....

9:34 Odcházejí první studenti

9:35 Vypisuju 4otázky k  Leibnozovi a jednu neutrální, co vím jistě, ostatní k Leibnizovi byly na tom posledním papíře...

9:37 Šťastná propiska dopsala. A já asi taky.

9:40 Vzpomenu si na jednu z otázek z posledního papíru, dvě věty musí stačit.

9:41 Co je teodicea? Už to bylo ve středověku a já to zase nevím.

9:42 Pořád mi něco našeptává, že hlavní dílo A. Smithe je Kapitál. Ale myslím, že to napsal spíše Marx, nechci si trhnout ostudu.

9:43 Zpotila jsem se hrůzou a začala mě svědit ranka po znamínku na zádech. Nesmím se škrábat, to je peklo.

9:44 Co je teodicea? To kdybych věděla...

9:45 Pojetí prostoru u Leibnize. Hm, zrovna tohle bych věděla spíš u Kanta

9:47 Sakra, co je ta teodicea?!

9:50 Sesmolím další odpověď k Leibnizovi a myslím, že už mi ta filosofie docela jde. Taky už umím rozmazat jednu větu na půl stránky.

9:51 Osvítilo mě a vzpomínám si, co je to ta teodicea. Jak samozřejmé!

9:53 Snažím se odvodit odpověď na ten prostor. Začíná to i dávat smysl.

9:57 Odevzdávám. Kapitál jsem tam radši nenapsala.

10:15 Vysmátá Terka odevzdává tři popsané papíry a s úsměvem sděluje všem včetně docenta, že bude mít jedničku.

10:45 Ve studentské klubovně otevíráme vodku, džus a já svou plaskuli s whiskey.

11:00 V indexu jsou výsledky. Asi už jsem ožralá, mám jedničku.

11:45 Půl party jde na sushi ("Haha, budeme blít rybu!" - jojo, vysokoškoláci jsou větší prasata než byste doufali), já jdu do menzy na špagety.

12:30 Pokračujeme! Nová vodka a džusy.

15:00 sedím v autobuse. Jsem skoro střízlivá (jestli jsem za celou dobu vypila celkem tři malé panáčky, tak je to moc), ale ta jednička v e-indexu je tam furt. Divné.

19:30 na FB je výzva zbyktu party, kdo se přidá.

 22:31 Poslední autobusy odjíždějí a tím končí i oslavná party. 

 Druhý den: po poledni (mám nějaký spánkový deficit, no) shazuji hromadu novověku ze stolu a přisouvám si nemenší hromadu české literatury. Chybí mi přečíst pár primárních zdrojů, většinu sekundárních, připomenout si detailní děj všech 30 knih a těch 120 stránek základní teorie typu telefonního seznamu taky není málo. Zdá se být, ale díky svému charakteru se to bude krutě plést. Jdu na poslední vypsaný termín a nesmím si dovolit vyletět. Navíc je to zkouška u mé garantky bakalářky. Jím čokoládu, ať nehysterčím. Ale...

co už. Nechci se opakovat. Jdu se učit. :)