Vítejte!
Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)
Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)
Článek Projekt seberekonstrukce
Komentáře k článku: Projekt seberekonstrukce
eithne: Já pořád čekala, kdy přijde to, co jsi na sebe naprášila u mě na blogu, a ejhle, ono nic! Však já si počkám na pokračování 
Víš, když vypíšeš tak hezky pohromadě ten výčet událostí za poslední roky, tak mi už nevymluvíš, že jsi Terminátor. Navíc to jsou samé věci, ke kterým jsi předtím musela udělat rozhodnutí! V příštim životě chci být taky tak cílevědomá.
Zjistila jsem, že čím jsem starší, tím méně ochotná jsem šidit se o spánek. Na ten se prostě nesahá. Tečka. Takže to je jediná věc, ze které nikdy, nikdy neukrajuju. Když nespím, tak se nedokážu soustředit, a protože ty činnosti, kvůli kterým bych ukrajovala, vyžadujou jasné myšlení, tak by to stejně bylo kontraproduktivní. Takže spát ano, i kdybych měla umřít hlady, protože obstarávání jídla je zbytečně časově náročné 
Tvoje vlasy... ach. Viděla jsem je pouze tady na fotce ze svatby, ale stejně ti je závidím. V dobrém samozřejmě
Fyzioterapeutka zní skvěle. Jestli s tebou jede tak moc od základů, že se rovnáš dýcháním, tak je to pecka! Já když se znova učila používat pravou nohu po některé z operací, tak jsme s mojí zjistily, že nemám vůbec žádné drobné svaly kolem kolene ani na zdravé noze, a cvičila jsem (a pořád cvičím) obě...
Moc držím palce, ať jde seberekonstrukce tak, jak plánuješ A jsem zvědavá na to, jak vymyslíš pohyb
tlapka: To je na samostatný článek, teď už spíš na sérii (21x! *uaa*).
Terminátor je spíš moje mamka, protože ona velkou část toho musela zrealizovat, strpět a ještě k tomu dokopat i mě. 
S tím spánkem dobře děláš. U mě to bylo takto bohužel spíš dříve, spánek byl nedotknutelný při studiu. A při práci před Aťulí - protože jsem si věci v klidu připravila přes den, že jo. Ale teď, když přes den řeším dojíždění do práce a Aťuli, tak jediné volné jsou holt ty večery. A před tolik tříd puberťáků si bez plánu prostě stoupnout nemůžeš, takže... večery to jistí. 
Co jsem dodělala školu, úleva je každopádně značná.
Děkuji zas a znovu. 
superpolitika: TAK ONO JE TO DOCELA LOGICKÉ - KAŽDÝ ŠPRT A KNIHOMOL JE VYZÁBLÝ, NIKOLIV SVALNATÝ, A OBVYKLE BRÝLATÝ.
Z PRAVIDLA FANATIK DO VĚDĚNÍ.
STUDENT SI NĚJAKÝ ČAS HRAJE NA FANATIKA DO VĚDĚNÍ, IKDYŽ JÍM NENÍ, A TAK SE TĚLESNĚ PROMĚNUJE NA TYTO FANATTIKY.
superpolitika: JE ABSURDNÍ, POKUD JE STUDIUM NA UČITELKU ZÁKLADNÍ ŠKOLY TĚŽKÉ, PROTOŽE KOLIK TOHO UČITELKA NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE MUSÍ REÁLNĚ UMĚT?-MOŽNÁ
ALE STUDIUM
JE POUZE POPISOVÁNÍ JAKO TĚŽKÉ.
ASI JAKO JEDNA HOLKA POPISOVALA NEPŘEDSTAVITELNĚ ŠÍLENÉ BOLESTI BĚHEM MENSTRUACE, KTERÉ ALE NIKDY NEMĚLA. KDYŽ SEM JI ZNAL DÉLE, VĚDĚL SEM, ŽE JE TO TĚŽKÁ MANIPULÁTORKA, A K TOMU PATŘÍ I TO, ŽE ZE SEBE NEUSTÁLE DĚLÁ CHUDÁKA.
tlapka: Uf, tolik myšlenek, ale pointa poněkud rozostřená, pokusím se zareagovat aspoň na některé.
Neučím na základce, ale na gymplu. Celé studium bylo koncipováno tak, abychom mohli učit i na středních školách, to, že se tam nahlásily i kolegyně ze ZŠ, byla jejich volba, jak získat vyšší vzdělání a případně větší profesní možnosti do budoucna. A ano, studium pro mě bylo těžké, protože souběžně s ním jsem chodila do práce a mám rodinu. Takže bylo těžké spíše z časových důvodů, než přímo svým obsahem. Navíc, studovala jsem s výborným prospěchem, takže jsem očividně i mohla ubrat a stále bych procházela, ale taková byla moje volba - když už to dělám, tak solidně. Na fanatika do vzdělání si nehraju, prostě jsem chtěla absolvovat úspěšně studium, které jsem si sama platila a stálo mě už předtím spoustu investované energie a času. Vyzáblá nejsem, jak sama píšu, naopak jsem při studiu kvůli nedostatku času přibrala, a tohle stereotypní vnímání "šprtů" mi přijde jako dost překonané. Ale každý soudíme podle svých zkušeností.
To, že podle menstruace vaší kamarádky vlastně naznačujete, že studium popisuju těžší, než je, abych se mohla litovat, nechám s dovolením bez komentáře, protože k tomu nemám co říct.
mamka: Myslím, že se vůbec nemusíš obhajovat, úroveň těch jeho článku dává tušit, že medikace je nedostatečná o)
tlapka: Taky necítím potřebu se obhajovat, ale nechat to úplně bez reakce mi taky nepřišlo ok. Zatím jsem vždy dokázala odepsat každému, takže...
boudicca: Jak moc s tímto článkem souzním! Na fyzio, na které jsem měla jít po šestinedělí, jsem se dokopala jít až po víc jak roce. Začínala jsem v podobně zuboženém stavu (a počítám, že i podobnými, ne-li zcela stejnými cviky 
). Jestli tě to povzbudí, tak stačilo pár návštěv, doma každý den chvíle cvičení a ten základ se během pár měsíců srovnal. Moc držím palce, ať se daří plnit cíle. Jsi neskutečná, co jsi za poslední roky při péči o Aťku zvládla, máš můj velký obdiv.
tlapka: Fyzio je boží. Termín v listopadu jsem prošvihla, protože Aťule měla neštovice, a ten prosincový vyhlížím jak boží smilování. 
Úplně bez bolestí nejsem, určité změny však cítím. Zatím jsou to tedy opravdu spíše změny než přímo zlepšení, ale věřím, že se citelného pokroku dočkám.