Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Uf, tolik myšlenek, ale pointa poněkud rozostřená, pokusím se zareagovat aspoň na některé.
Neučím na základce, ale na gymplu. Celé studium bylo koncipováno tak, abychom mohli učit i na středních školách, to, že se tam nahlásily i kolegyně ze ZŠ, byla jejich volba, jak získat vyšší vzdělání a případně větší profesní možnosti do budoucna. A ano, studium pro mě bylo těžké, protože souběžně s ním jsem chodila do práce a mám rodinu. Takže bylo těžké spíše z časových důvodů, než přímo svým obsahem. Navíc, studovala jsem s výborným prospěchem, takže jsem očividně i mohla ubrat a stále bych procházela, ale taková byla moje volba - když už to dělám, tak solidně. Na fanatika do vzdělání si nehraju, prostě jsem chtěla absolvovat úspěšně studium, které jsem si sama platila a stálo mě už předtím spoustu investované energie a času. Vyzáblá nejsem, jak sama píšu, naopak jsem při studiu kvůli nedostatku času přibrala, a tohle stereotypní vnímání "šprtů" mi přijde jako dost překonané. Ale každý soudíme podle svých zkušeností.
To, že podle menstruace vaší kamarádky vlastně naznačujete, že studium popisuju těžší, než je, abych se mohla litovat, nechám s dovolením bez komentáře, protože k tomu nemám co říct.