Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

boudicca: Jak moc s tímto článkem souzním! Na fyzio, na které jsem měla jít po šestinedělí, jsem se dokopala jít až po víc jak roce. Začínala jsem v podobně zuboženém stavu (a počítám, že i podobnými, ne-li zcela stejnými cviky ). Jestli tě to povzbudí, tak stačilo pár návštěv, doma každý den chvíle cvičení a ten základ se během pár měsíců srovnal. Moc držím palce, ať se daří plnit cíle. Jsi neskutečná, co jsi za poslední roky při péči o Aťku zvládla, máš můj velký obdiv.