Nastává období bilancování, rekapitulací a souhrnů. Normálně se těmto článkům vyhýbám, ale letos neodoloám, protože tento rok toho změnil víc, než s jakým očekáváním jsem do něj vstupovala.

Žiju si tak nějak v podivném oparu z toho, že celý rok už je skoro pryč. Já vím, že to teď říkám pořád. Ale taky si to pořád myslím. No, to jen tak.

Listopadem jsem proletěla i díky tomu, že jsem hned dvakrát neměla víkend, protože jsem se upsala fakultě jako výpomoc na víkendových workshopech. Takže jsme v sobotu i v neděli ráno

Rok, který jsme před chvílí přivítali, dospěl do poslední čtvrtiny. Přípravy na nový rok už jsem zahájila, minimálně, co se týče diáře. A o své poznatky se už dnes podělím, protože zveřejňovat je v lednu bývá... pozdě. :)

Dneska to končí. 1001 dní na splnění 101 úkolů. 1001 dní, z nichž poslední byl ještě nedávno taaaak daleko. Co tedy tyhle dny, poslední i předcházející, přinesly?

Už rok uplynul od mé učitelské premiéry, takže dejme tomu, že nedostatky jsou promlčeny. A taky se mi chýlí ke konci projekt 101/1001, kde mám jako jeden z bodů i dopsání dávných restů. A protože poslední článek, který mi chybělo doplnit, už pro mě není atraktivní, nahradím ho tímto restem. První část článku je autentická, druhá dopsána zpětně.

Jak to chodí na vysoké škole? Někdy úplně absurdně. Asi každý narazí během semestrů na nějakou křivdu nebo systémovou šílenost. Od čeho bychom jinak všechny ty stagy a portály měli? Diplom už mi leží doma (report z promocí zde), tak je nejvyšší čas zveřejnit dva zážitky z prváku, které jsem našla pod nánosem dalšího balastu v rozepsaných článcích. Vraťme se tedy na moment do prváku, kdy jsem ještě měla oči navrch hlavy, jen co jsem přišla do auly, protože přednáška na univerzitě, to je něco úplně jiného než hodina na střední, že jo? :)

Ke konci sezóny se hodí zavzpomínat...

Nechápu to, ale kde se vzala, tu se vzala, je tu polovina října. Jakože cože? No, může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je všechno, co s tím můžeme dělat.

Mám za sebou prvních 6 týdnů v práci. Nahoru a dolů, nahoru a dolů. Asi dva nebo tři dny mi bylo fakt fyzicky blbě a cítila jsem na sobě stres, hloubala jsem, jestli mi to stojí za to, po pěti letech studia přeřvávat stádo děcek za tak mizerný nástupák, jaký mám. Jestli na to mám. Jestli jsem se šeredně nespletla, když jsem si myslela, že mě tohle bude bavit.

Necelé dva měsíce. Už jen tolik mi chybí do konce výzvy 101-1001. Pamatujete, když jsme tady s tím jako lavina začínali, jak strašně daleko se nám ty skoro tři roky zdají? Bum! Je čas zrekapitulovat, co je v seznamu čerstvě odškrtnuto... a zaměřit se na ten zbytek. Pořád je z čeho vybírat! A prázdniny, navzdory státnicím, dosahování cílů přály.