1001/1001

Dneska to končí. 1001 dní na splnění 101 úkolů. 1001 dní, z nichž poslední byl ještě nedávno taaaak daleko. Co tedy tyhle dny, poslední i předcházející, přinesly? 

46. Navštívit 3 ZOO

Splnila jsem si dlouhodobé přání znovu se vrátit do ZOO, které vidíte vypsané na obrázku. Ke každé se váže speciální vzpomínka. Olomouc byla první, v rámci naší nízkorozpočtové dovolené. Návštěvu zlínské jsem o den odložila, abych mohla na pracovní pohovor. Bylo to jen pár dní po státnicích, já tu práci dostala a měla před sebou prodloužený víkend, než v pondělí naběhnu do práce. U výběhu s lachtany jsem pak podávala výpověď v práci původní. A Ostrava mě uchvátila tím, že jsme ji navštívili uprostřed října, v ponělí po práci. Byl to jeden z těch tří dní, kdy je podzim krásný - barevné listí, teplé a slunečné odpoledne. A co bylo boží, ZOO byla skoro prázdná. Asi nikdy jsem tak málo lidí v ZOO neviděla. Jen pár maminek s kočárky a dvojice, stejně jako my s Tomem.

Porovnat samotné ZOO je náročné. Na ostravské jsem vyrostla a při pohledu na fotky bych neřekla, že jde o totéž místo. Pamatuju ještě betonová monstra pro lední medvědy a hrochy, což už je překonáno a výběhy a pavilony urazily ohromný kus cesty kupředu. Hrozně se mi líbí i různé poznávací a aktivizační tabule, stopy zvířat otištěné v podlahách pavilonů a všelijaká místa, kde si můžete spoustu věcí osahat. Jo a cedule s informacemi o mláďatech na každém rohu. V čem trošku Ostrava pokulhává za Olomoucí a Ostravou je výběr zvířat - Olomouc má bílé vlky, surikaty, fenky (a mimo výběhů i prima rozhlednu), Zlín zase surikaty, tučňáky a obří vydry. Jo a bazén, kde můžete krmit nebo hladit rejnoky. To jsem fakt zírala, že ty potvory připlavou a dožadují se pozornosti.

Těžko si vybrat a porovnat, která ZOO se mi líbila nejvíc. Ale když si vzpomenu, jak dřív byla zlínská a olomoucká ZOO něco nádherně jiného, tak Ostrava je naštěstí dohnala.

62. Vyrazit na hřiby

Ještě jeden cíl jsem si na nízkorozpočtové dovolené splnila, ale v seznamu ho odškrtla až teď. Původně jsme šli na rozhlednu, ale ta byla zavřená, takže jsme sešli ze značené trasy a šli lesem. Nakonec jsme domů přivezli přes kilo hub, takže považujme tuto neplánovanou misi za úspěšnou. I když mamka by proti tomuto označení protestovala, protože v jednom vlhkém hřibu jsme si domů dotáhli moly a dlouho trvalo, než jsme zjistili, odkud jsou...

37. Jít 15x na procházku se psem

Ori je hloupoučký, a tak jsou procházky s ním bohužel dost omezené.

On se totiž hrozně všeho bojí. Takže přes léto s ním nemůžeme chodit ven, protože jakmile někde v dálce zahřmi bouřka, zdivočí a při jeho váze by mě pak dotáhl hlavou napřed až do Polska. Od listopadu do února se s ním zase nedá chodit, protože se střílejí petardy (nesnáším tuhle silvestrovskou tradici ani na Silvestra, natož dva měsíce předtím i potom) a navíc to venku klouže. A Orin tak úplně neposlouchá na slovo, hlavně, když se bojí. Takže jsem musela vyčíhnout neutrální jarní/podzimní období, kdy navíc s námi mohla jít i mamka, kterou poslouchá nejvíc.

38. Vidět 3 nové seriály + 44. Vidět všechny hry Divadla Járy Cimrmana

Ze seriálů jsem v letní repríze konečně viděla celou Nemocnici na kraji města (ale jen tu základní řadu, ta patří skoro k základnímu vzdělání :-D), seriál HBO Až po uši a z produkce ČT Kosmo. Až po uši jsem zhlédla s mamkou a pobavily jsme se obě, když už se mi zdálo, že seriálu dochází dech, dějové linky se protnuly a hned bylo zase na co koukat. U každého dílu jsem se aspoň jednou rozesmála nahlas. A Čvančarová je kočka a Polívková výborná tragédka. Kosmo mi doporučila kamarádka. Linie s kosmonauty půl bídy, ale u té politické jsem se bavila skvěle, hlavně ve druhém díle. Myšička jako ministr neměl chybu, nejvíc jsem se řehtala v momentě se slukou lesní. Znalí vědí.

K DJC asi není co říct. To je prostě klasika. Některé hry slabší, jiné lepší. Některé měly skvělý seminář, jiné spíš hru. Mnoho hlášek u nás zlidovělo a další při reprízách jistě zlidoví. Nejradši mám pořád Dobytí severního pólu a Posla z Liptákova.

42. Poslechnout si 15 nových CD

Nooo, tenhle úkol jsem naháněla na poslední chvíli. Sepsat to zpětně nebylo nic jednoduchého, tak na co jsem si nevzpomněla, jsem nahradila ještě novějšími novinkami. Minimálně Birdy a Lenny budu muset ještě prozkoumat trochu víc.

1. Psát alespoň 3 blogy měsíčně

3-5 blogů se mi jeví jako optimální číslo a pokusím se jej dodržet i do dalších měsíců, snad i let. 

65. Probrat opravdu bez sentimentu oblečení

Úkol jsem neměla mezi odškrtnutými ve vytištěném seznamu, ale v jednom reportu u něj zmiňuji "jo, ale ještě jednou". Takže budiž uznán.

56. Zažít bouřku venku

Zastihla nás v létě na oslavě narozenin kamarádky. Úplně venku v terénu bych si netroufla, ale sedět na zastřešené zahrádce hospody mi přijde jako vhodný kompromis. I když nakonec jsme se stejně museli evakuovat dovnitř, ale hlavně kvůli dortu, že jo, aby se nám ten krasavec ovocný neroztekl. :)

32. Odehrát tenisový zápas, tzn. na 2 sety

Nooo. S mamkou už hrajeme na body, ale jako zápasy si to nepočítáme - spíš jako celkové skóre setů. Prostě mám na hodinu kurt, někdy stihneme set a půl, někdy skoro tři. Emoce při tom ale prýští ven a body naskakují, takže proč si to neuznat?

3. Zpracovat povídkovou sérii, kterou mám roky v hlavě

Hohoho. Nedotáhla jsem ji sice ještě do konce, ale to, co jsem vymyslela, jsem už na papír dostala. Rozhodně mám na co navazovat a v čem pokračovat. Každopádně teď trochu žasnu, protože když jsem teď posčítala rozsah jednotlivých kapitol, mám na kontě 75 wordovských stran. Škoda, že kvantita převažuje kvalitu, protože vypravěč příběhů fiktivních postav jsem mizerný. Přitom v hlavě to funguje dohromady tak dobře!

Bez delšího okomentování zmíním i splněné body:

8. Napsat 25 hodnocení na Databázi knih

21. upéct dort s polevou

6. Dopsat dávno plánovaných 7 článků

10. Co 3 měsíce zhodnotit výzvu na blogu s určitým progresem

7. Vést a udržovat občasník (taková více random varianta deníku, náhrada za úkol "sepsat rodinné historky")

Co se nepovedlo: selhaly hlavně úkoly cílící na mé jazykové kompetence (zlepšit španělštinu, haha, znovu jsem absolvovala dvousemestrové začátečníky, ale pokročilé kurzy, kterých je logicky méně, se mi opět nehodily do rozvrhu; stejně tak jsem nekoukala na filmy v originále, v AJ přečetla jen půlku zamýšlených knížek a na FCE ani nepomyslela), nekoukala jsem na filmy (myslím, že 9 dokumentů jsem viděla, minimálně sportovních, ale co si nezapíšu, se nestalo) a žalostně jsem selhala v kuchařských dovednostech (A žehlit taky ještě neumím. Tragéd.). U některých úkolů jsem dobře nakročila (třeba nový konkrétní druh zeleniny nevyhledávám, ale snesu jí mnohem více) a jinde jsem narazila na obtížné vyhodnocování úkolů.

Obecně vzato, projekt 101/1001 mi dal hodně. Donutil mě občas projít se po hraně mé komfortní zóny. Objevila jsem spoustu nových příjemných činností, hlavně jumping. I když některé cíle pro mě za tu dlouho dobu ztratily atraktivitu, neměla jsem problém je nahradit jinými. A proto si odškrtávám i bod 11. Vybrat si nový projekt - půjdu znovu do tohoto, jen v polovičním rozsahu. Další padesátka se rozběhne s novým rokem. Díky tomu si taky můžu odškrtnout cíl č. 100. SPLNIT 75 % ÚKOLŮ, to mi vyšlo přesně - splnila jsem jich 76/101! :-)

Všem spoluplničům přeji hodně zdaru do zbývajících týdnů. Dělat si radost je důležité! :)