Tlapka | Adventní mix bez Vánoc

Žiju si tak nějak v podivném oparu z toho, že celý rok už je skoro pryč. Já vím, že to teď říkám pořád. Ale taky si to pořád myslím. No, to jen tak.

Listopadem jsem proletěla i díky tomu, že jsem hned dvakrát neměla víkend, protože jsem se upsala fakultě jako výpomoc na víkendových workshopech. Takže jsme v sobotu i v neděli ráno vtrhli na plac, polepili dveře, při prezenčce rozdělili účastníky do skupin, přičemž jsem propracovala i systém rezervací, aby přátelé mohli být spolu, o pauzách na kafe uklízeli a myli hrníčky... Jo a Terka absolvovala rozhovor pro televizi, co se tam objevila. Chtěla povídat ještě spoustu dalších věcí, ale borci už museli pokračovat dál, točit reportáž o výlovu kaprů. Ale hvězdy jsme i tak, protože když jsme nahlédly do jedné učebny, jestli něco nepotřebují, na projektoru byl snímek na téma propagace na sociálních sítích, a mezi jinými se tam vyjímala i naše fotka ze srazu absolventů. Ehm. Jinak jsme seděli, hráli město-jméno-zvíře-věc, což jsme všichni, jako správně zdegenerovaní češtináři, nazývali zásadně jako město-moře-kuře-stavení, cpali se z rautu a balili si jídlo domů, protože čtvrtina lidí nakonec nedorazila a co s těmi porcemi, když už to všem lezlo i ušima. Viděli jste někdy dvoulitrový džbán gulášové polévky? Takhle dobrou práci už asi nikdy mít nebudu.

Leda bych, když teď čtu Kingovo O psaní, napsala světový bestseller, který by mě zajistil do konce života, a tuhle brigádu si nechala jen tak pro radost. 

Pro radost teď dělám víc věcí (než dřív). Odstřihnout se od učitelování je přece jen jednodušší než od učení. Sama se tomu divím. Ale jo, lépe se odkládá jako vyřízený štos písemek, že už jsou opravené, než že byste dosáhli pocitu, že už všechno umíte.

Tak třeba jsem se vydala na večer deskových her. Konal se v naší bývalé menze. Bavily mě timelinovky, kde se chronologicky seřazovaly události, zkusila jsem strategické Kingdomino, dobrá blbina byla Ledová škola... Mizerně mi šla Heuréka, kde jste dostali tři zkumavky se dvěma různě barevnými kuličkami a pouhým přeléváním jste měli jako první namíchat kombinaci na vylosovaném obrázku. Naprosté fiasko byl Duch. Pět drobných předmětů, každý jiné barvy. Otočila se kartička a tam byly dvě věci ve dvou barvách - vyhrával ten, kdo jako první chňapnul předmět, který byl na obrázku ve správné barvě. A když tam nebyl (většinou), tak ten, co naopak na kartičce není ani on, ani jeho barva. Katastrofa.

Nakonec jsem to radši zapíchla u starého dobrého Bangu, kde jsem se vmíchala mezi jakousi partičku. Pobavila jsem se parádně, protože jsme hráli v sedmi. A jak známo, čím víc pruhů, tím víc adidas. Jednu hru jsme hráli dost dlouho - rozhodně dost dlouho s ohledem na fakt, že dva bandity jsme zabili hned v prvním kole, aniž by si vůbec sáhli na karty. Paradoxně ale vyhráli, protože třetí bandita přežil až do konce. A naopak, potom se jeden ten borec dožil konce, ale prohrál, protože byl vice a zabili jsme mu šerifa. Miluju tu hru.

Nakonec jsme ještě stihli partičku Šťastného candáta - a to už byl opravdu nejvyšší čas jít. Ale vzala jsem si vizitku čajovny, kde se každou středu lidi u nějaké hry scházejí, což mi přijde jako bezva možnost, kterou by se slušelo někdy využít. Já totiž deskovky moc ráda, jenže nemám s kým hrát.

Jo a organizuju svatbu. Taky skvělá záležitost. Jestli si někdo vzpomenete na Katku (první blog jsme měly dokonce spolu), tak tahle Katka se vdává. A protože její ségra maturuje a má toho hodně, povýšila jsem na svědka. Což zní strašně skvěle, než si uvědomíte, jak Katka riskuje, protože za celý život jsem navštívila jen jednu svatbu. V asi dvanácti letech. Svědek ženicha byl taky na jedné svatbě, ale aspoň loni, takže má aktuálnější informace. Protože před těmi lety se určitě nedělaly svatební stromy, noviny a tyhle věci. Ne, že by nebyly pěkné.

Abyste si udělali představu, jak zdatní organizátoři jsme - dvacet minut jsme seděli v kavárně, kde jsme si domluvili sraz, každý u jiného stolu a usilovně vyhlíželi toho druhého. Nakonec nás dala dohromady servírka, která si všimla, že jsem se po příchodu snažila nakýblovat k úplně jinému týpkovi, který se upřímně vyděsil, když jsem se ptala, jestli čeká na mě. Ještě, že jsem si nikdy nedomlouvala rande naslepo.

Tolik pár výstřelů do prázdna ode mě. Mějte se krásně, užívejte advent a toho, o čem Vánoce doopravdy jsou, a kdybyste pořádali svatbu, nezapomeňte mě pozvat. Jménem účastníků úplně jiné svatby díky!