Co se v prváku nepovedlo

Jak to chodí na vysoké škole? Někdy úplně absurdně. Asi každý narazí během semestrů na nějakou křivdu nebo systémovou šílenost. Od čeho bychom jinak všechny ty stagy a portály měli? Diplom už mi leží doma (report z promocí zde), tak je nejvyšší čas zveřejnit dva zážitky z prváku, které jsem našla pod nánosem dalšího balastu v rozepsaných článcích. Vraťme se tedy na moment do prváku, kdy jsem ještě měla oči navrch hlavy, jen co jsem přišla do auly, protože přednáška na univerzitě, to je něco úplně jiného než hodina na střední, že jo? :)

1) Třináctý předmět v tajemné komnatě

Už při zápisu na fakultu nám školitel říkal, studenti, prosím vás, na úřední choďte jen v úředních hodinách, jindy tam straší. Nutno dodat, že i doporučenou dobu se tomu místu snažil každý vyhýbat. Když už jste sebrali odvahu zaklepat a vstoupit, ještě než jste dořekli "Dobrý den", okamžitě vás skoro odhodila tlaková vlna, jak paní razítková vyštěkla: "Studijní číslo!". Tu jednu jsem ke konci, když jsem nastoupila na děkanát jako výpomoc, už občas viděla se i usmát, tu druhou snad nikdy. A když jednou přišla do kuchyňky, kde už se v mikrovlnce točilo moje jídlo, myslela jsem, že mi nacpe hlavu do dřezu. Ale možná jen ten den zjistila, že zrovna ve sportce vytáhli ta čísla, která léta sází, a ona právě včera nevsadila. Tak nějak se totiž tvářila.

No a teď si představte Tlapku, prvačku s ještě posvátnou hrůzou a obdivem ke všemu univerzitnímu. Která po prvních seminářích a setkáním s požadavky ke zkouškám žila v přesvědčení, že projít do druhého semestru bude boj, a že když někdo složí zkoušku, tak přece musí vědět, co dělá. Tak téhle Tlapce se zničehonic, v půlce semstru, objevil v elektronickém indexu volitelný předmět, který jsem si rozhodně nezapisovala - Dějiny přírodovědného myšlení. Co hůř, on se v tom semestru vůbec nevyučoval. Napsala jsem na helpdesk, jestli to není nějaký bug, ale odkázali mě na studijní, že u nich je vše v pořádku.

To bylo ve čtvrtek večer. Celý víkend jsem nakukovala do portálu, jestli se mi zase neodepsal. Neodepsal. Ještě v pondělí ráno tam ta bestialita svítila. Nezbývalo mi nic jiného, než se vydat na studijní, protože jsem věděla, že může nesplnit jen určitý počet volitelných předmětů, rozhodně jsem netušila, že nakonec splním všechny. Ve snaze vyhnout se pozdějším problémům jsem se rozhodla čelit problému aktuálním.

Nahoře jsem se chvíli vydýchávala (umístění studijního v 7. patře má určitě taky spoustu otravů odradit) a zaklepala na dveře.

"Dobrý d-"

"STUDIJNĺ ČĺSLO!"

"F12xyz.

.."

"Co potřebujete?"

"Mně se v indexu ve čtvrtek objevil předmět, který jsem si vůbec nezapisovala. A ani se letos nevyučuje."

*cvakání klávesnice*

"Studijní číslo!"

"F12xyz."

*cvak cvak*

"Co to má být za předmět?"

"Dějiny přírodovědného myšlení."

"Zkratka?"

"To nevím."

*Hluboký povzdech. Cvak, cvak.*

"Nic takového zapsaného nemáte."

"Ale mně se to tam zobrazuje."

"To jste se musela přehlédnout."

"Chodím se dívat několikrát denně už od čtvrtka, ale..."

"Prostě to tam nemáte. Potřebujete ještě něco?"

"Ne, jenom aby se mi nepočítal do nesplněných..."

"Nebude, protože ho nemáte zapsaný."

Za dveřmi, kde jsem se ocitla ani nevím jak, jsem vytáhla z batohu netbook a přihlásila se do studijní verze indexu. Byla tam. Znovu jsem se vydýchala a zaklepala podruhé.

"Dobrý d-"

"STUDIJNĺ - co teda ještě potřebujete?"

Podala jsem jí přes stůl svůj netbook.

"Podívejte, že ho podle mého indexu mám zapsaný!"

S nechutí se podívala na monitor.

"U mě ho zapsaný nemáte. Ale co je tohle za odpočet?"

"Dny do konce neplaceného studia..."

"Ha!" Je to možné? Ona se skoro usmívá? "Ha! Studenti mi tvrdí, že se jim to tam nezobrazuje!"

Nebudu to protahovat. Po tomto objevu, který ji nadmíru potěšil, byla tak hodná, že mi vyjela a potvrdila seznam aktuálně zapsaných předmětů, aby po mě nikdo splnění Dějin nepožadoval. Předmět se zhruba za tři týdny odepsal tak nečekaně, jako se zase zapsal.

2. Poprvé a naposled

Bůh studentů mě měl rád natolik, že mi dal jen jednou zažít neúspěšný pokus o absolvování předmětu. A protože má smysl pro humor, nenechal mě vyletět z nějaké pekelné zkoušky. Třeba z literatury 19. století, kvůli které jsem brečela dva dny, nervovala se hned od první hodiny na fakultě a v nejvyšší nouzi začala s Postcrossingem, abych měla nějakou radost ze života. Kdepak, devatenáctku jsem zvládla. Vyletěla jsem až o dva dny později z úvodu do literatury.

Nejprimitivnější z povinných předmětů. Na naučení bylo šest stránek výpisků. Hlavně literární pojmy a základní metody citace. Nic víc.

V podstatě jsme i uhádli otázky, protože se zkrátka nebylo moc na co ptát. Po testu jsme se spokojeně shodli, že jsme do odpovědí napsali všichni totéž.

Všechny kamarádky test daly, Tlapka ne. Kde jsem mohla udělat chybu? Co jsem měla špatně? Adrenalin začal pracovat. Proboha, teď už mám jenom jeden pokus, jinak budu muset předmět opakovat za rok! Což je zrovna v tomto případě docela trapas. Musím zjistit, co jsem zvrzala, a doučit se to. Stejně to musí být omyl! Sebrala jsem odvahu a napsala vyučujícímu, jestli bych ten test mohla vidět.

Asi za pět minut přišel další hromadný e-mail, že pokud spoléháme na to, že to ukecáme, tak ať si ušetříme čas a peníze za jízdné. Nesměle jsem odepsala, že výsledek respektuji, ale prostě chci vědět, kde mám rezervy a doučit se. Za dalších pět minut odpověď, že to nebylo myšleno osobně a zpráva šla do světa nezávisle na té mé. Ať přijdu.

Den D nastal o několik dní později. Kromě konzultací jsem se vypravila i na svou první ústní zkoušku. Z fonetiky a fonologie, která mě ohromně bavila. A taky odhalení, kde se stala chyba. No... sem tam něco podtrženého, poškrtané vlastně nic. V tichosti jsem si přepočítala body. 17, ale v kolečku u mého jména byla šestnáctka. Zeptala jsem se, kolik mi chybělo k úspěchu. Prý dva body. Usoudila jsem, že bych si nepomohla, protože cílovou metu 18 bodů stejně nepřekročím, a s poděkováním radši zmizela. Než se dohadovat, tak se to radši znovu naučím. Ale co vlastně?

Na opravném termínu jsem potkala Ondru. Teda myslím, že to byl Ondra. Říkal, že v testu získal 20 bodů.

Někde něco nehraje...

Opravný test jsem zmastila. Hlavně otázky typu Uveďte názvy tří rubrik z Literárního časopisu. Samozřejmě, že jsem ho sledovala, ale umělci přece nenazvou rubriku s recenzemi "Recenze", že.

Dostala jsem skoro plný počet bodů.

A tak jsem pochopila, že na univerzitní půdě se občas prostě dějí věci mezi nebem a zemí. A mezi zemí a peklem.

A že tohle jsou vlastně ještě úplné prkotiny. :-)

Stalo se evám během studia něco podobného?