Po milimetrech dospělejší?

15. říjen 2017 | 16.41 |

Nechápu to, ale kde se vzala, tu se vzala, je tu polovina října. Jakože cože? No, může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je všechno, co s tím můžeme dělat.

Mám za sebou prvních 6 týdnů v práci. Nahoru a dolů, nahoru a dolů. Asi dva nebo tři dny mi bylo fakt fyzicky blbě a cítila jsem na sobě stres, hloubala jsem, jestli mi to stojí za to, po pěti letech studia přeřvávat stádo děcek za tak mizerný nástupák, jaký mám. Jestli na to mám. Jestli jsem se šeredně nespletla, když jsem si myslela, že mě tohle bude bavit.

Ještě to nevím jistě, ale asi si po tom prvotním šoku přece jen zvyknu. :) První dny byly strašné. Jako by nestačilo, že po tři čtvrtě roce, kdy jsem chodila spát o půlnoci a vstávala po deváté, protože učit se na státnice jsem mohla v naprosto volitelných hodinách, musím vstávat o tři hodiny dříve, než jsem si zvykla. Odpoledne jsem přijížděla domů ve čtyři a třeba až do půl desáté dělala přípravy (neplacené) na další den. V zájmu zachování svého psychického zdraví se v tom učím chodit i jinak. Takže teď už konečně dělám něco, co jsem si dřív nedovolila - prostě si nachystám to nejvůležitější a večer si, když chci, prostě pustím seriál, Cimrmany nebo co se mi zachce. Protože vylepšovat přípravy bych mohla pořád, to je nekonečná práce. Ale to bych asi za měsíc vyhořela. Neříkám, že na práci nemyslím, že se mi v noci o ní nezdá, že se v duchu nevracím k různým situacím, které bych mohla vyřešit jinak, ale když srovnám současnost s dobou před měsícem, progres vidím, už nejsem tak sebedestruktivní. Uvidíme, co přinese další měsíc.

Ostatně, podle mojí babky je to stejně jedno, protože jak rozhlásila hned druhý den poté, co jsem onu práci dostala, stejně tam dlouho nevydržím. Když se jí mamka ptala proč, babka bez rozpaků a pochybností odvětila, že jsem přece těhotná. Takže jsem nejprve málem dostala přes hubu já a potom babka, protože to samozřejmě nebyla pravda. Kde tuhle fámu vzala, dodnes nevím, i když babka se to snažila svést na dědu, že to tvrdil on, načež málem dostala podruhé.

Protože v práci si stále připadám, že lecjaká maturantka je dospělejší než já, rozhodla jsem se konat věci, které dospělí lidé konají.

Tak například jsem změnila banku. K tomu jsem se chystala už dříve, ale nakonec mi Spořka jakožto věrnému klientovi nabídla účet na dva roky naprosto zdarma, čímž mě ukecali. Ty dva roky už ale uplynuly a aniž by mě o tom banka informovala, navzdory tomu, že mě neustále spamuje nějakými neodolatelnými nabídkami, začali mi zvesela strhávat poplatky. Než jsem to zjistila, prošustrovala jsem asi 250 korun. Hovada!

Takže jsem hned nejbližší pátek naběhla na nejbližší pobočku. Paní se medově usmívala, jak mi může pomoci. Žádostí, aby mi podepsala vypovězení smlouvy, jsem ji moc nepotěšila. Ptala se, co mě k tomu rozhodnutí vede. Vyložila jsem jí, že po ukončení studia se moje potřeby změnily, ale hlavně mě zklamal jejich přístup, viz výše.

"A proč jste to neřešila?" zkusila ještě pípnout. Vrhla jsem na ni takový pohled, že pochopila, že to právě teď řeším. A když jsem jí navíc ukázala desky s nově podepsanou smlouvou u konkurence, ani mě nezkoušela nepřemlouvat, jestli si to ještě nerozmyslím.

Povzbuzena tímto úspěchem, sebrala jsem odvahu a objednala se na vstupní vyšetření kandidáta na laserovou operaci očí. Vypadalo to velmi slibně do chvíle, než jsem se na něj začala připravovat, což znamenalo vrátit se dočasně k brýlím a čočky nechat pár dní v krabičce. Přechod z čoček na brýle není úplně jednoduchý při mých dioptriích a odlišných mírách na obou očích, tak jsem se rozhodla, že si brýle nasadím hned ráno, aby to nebyl pro oči takový šok.

Dala jsem to asi půl hodiny. Když jsem koukala na blízkou vzdálenost, třeba do papírů, docela to šlo, pokud jsem přitom mohla ležet a rukama se držet postele. Ale když jsem měla jít, chtělo se mi zvracet a točila se mi hlava. Bylo to jako chodit po kachličkách, kdy se každá z nich točí a je ve vzduchu v jiné výšce od země. Takže své objednání zase potupně zruším a tyhle experimenty si nechám až na léto, kdy nebudu muset pracovat a budu si moct dovolit být několik dní naprosto nepoužitelná.

V nejbližší době mě tak čeká hlavně práce a krátké prázdniny. A promoce. Poslední tečka za uplynulými roky studia. Fakt jsem ještě před dvěma měsíci jezdila do práce na děkanát a učila se na státnice? Nevěřím!

A jaký je váš podzim? Odhodláváte se k nějakým změnám? :)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Po milimetrech dospělejší? iva 15. 10. 2017 - 19:28
RE(2x): Po milimetrech dospělejší? tlapka 21. 10. 2017 - 13:43
RE: Po milimetrech dospělejší? myfantasyworld 15. 10. 2017 - 19:35
RE(2x): Po milimetrech dospělejší? tlapka 21. 10. 2017 - 13:15
RE: Po milimetrech dospělejší? boudicca 15. 10. 2017 - 19:49
RE(2x): Po milimetrech dospělejší? tlapka 21. 10. 2017 - 13:13
RE: Po milimetrech dospělejší? chaostheory®pismenkuje.cz 15. 10. 2017 - 20:11
RE(2x): Po milimetrech dospělejší? tlapka 21. 10. 2017 - 13:18
RE: Po milimetrech dospělejší? hroznetajne 15. 10. 2017 - 21:06
RE(2x): Po milimetrech dospělejší? tlapka 21. 10. 2017 - 13:20
RE: Po milimetrech dospělejší? fluffy-vegan 16. 10. 2017 - 08:00
RE(2x): Po milimetrech dospělejší? tlapka 21. 10. 2017 - 13:14
RE: Po milimetrech dospělejší? blazniva-strela 18. 10. 2017 - 21:11
RE(2x): Po milimetrech dospělejší? tlapka 21. 10. 2017 - 13:39
RE: Po milimetrech dospělejší? brutally-honest 19. 10. 2017 - 17:50
RE(2x): Po milimetrech dospělejší? tlapka 21. 10. 2017 - 13:22
RE: Po milimetrech dospělejší? damn-girl 22. 10. 2017 - 09:02
RE(2x): Po milimetrech dospělejší? tlapka 27. 10. 2017 - 20:38
RE: Po milimetrech dospělejší? cayenne®blbne.cz 08. 11. 2017 - 07:53
RE(2x): Po milimetrech dospělejší? tlapka 10. 11. 2017 - 16:14
RE: Po milimetrech dospělejší? rebarbora 21. 11. 2017 - 18:57