Pro mého drahého nastalo těžké období. Matka Lvice, partnerka Lvice, tchyně Lvice, její tchyně Lvice. A všechny ho přesvědčujeme, že Lvice jsou nejlepší. Už několikrát se zapřísáhal, že dcera Lvice by ho asi položila. A hádejte, co chci já. :-) Tak jsme aspoň pozorovali zdálky vtipnou situaci i mamčiny kámošky. Má dva syny, po vzoru Ivy je nazývejme Starší a Mladší. Každý z nich je ode mě o dva roky. Starší loni dostudoval, Mladší už dávno, protože je všechno, jen ne studijní typ.

Mladší požádal o ruku svou slečnu, svatba se měla konat letos na jaře. A tak, když pod stromečkem byla fotka z ultrazvuku, všichni začali jásat a vznikl chaos, neboť ke snímku se neplánovaně přihlásil Starší. Což bylo Mladšímu a jeho slečně líto, protože oni chtěli, zatímco Starší to neplánovali. No ale nesmutnili dlouho, za pár týdnu v tom lítaly oba páry. :-D A jako bonus i jejich sestřenka, takže na svatbě Mladšího jsem byla jediná netěhotná našeho věku.

Svatba proběhla dobře. Moderovala jsem několik her před devadesáti lidmi a musela jsem mluvit do mikrofonu. Naběhala jsem se tolik, že se mi rozpadly podrážky střevíčků.

A když jsem kroužila po sálu a monitorovala, jestli všechno běží, jak má, když jsem se dívala, jak si hosté povídají nebo jak spolu tančí páry, ať už k sobě patřících nebo promíchaných hostů, když jsem se chodila nadýchat na zahradu a postupně se stmívalo, až před půl nocí začaly padat hvězdy...

Bylo mi dobře jako už dlouho ne. Jít za svědka bylo to nejsmysluplnější, co jsem za dlouhou dobu udělala. A kdo ví, jestli vůbec někdy. 

A když jsem se dívala druhý večer zase na hvězdy, nestačila jsem se divit, kolik jich je. Chtělo to jen nechat či přivyknout si na tmu a viděla jsem jich každou minutou víc a víc, včetně pásu Mléčné dráhy. Uprostřed města!

A když nějaká hvězda padala, věděla jsem, co si přát.

Tak jsme Katku vdali. Nejvyšší čas dořešit její rozlučku. :-)

Končili jsme tedy ve chvíli, kdy má za cíl jako zastávku nejdůležitější papír v domě.

Přála bych vám viděl ten bordel, ve kterém teď sedím. Takový ten stav, kdy se vám vysype hlína z květináče a vy si řeknete: "Echt, však co, to je to njemenší."

Znáte moji babičku, znáte mého dědu. A teď si představte, že tihle dva potřebují doma vymalovat. Vzhledem k tomu, jak atypický máme obývák, nepřipadá v úvahu jiné řešení než zaplatit odborníka. Ovšem vystěhovat si musíme sami.

Páteční večer, po zabydlení chaty, měl být jádrem celé rozlučky. Takové ty pasáže se striptéry, šerpováním nevěsty a podobně. Já ho měla v plánu vyplnit hrou, kdy se Katka pomocí luštění různorodých šifer dostala k dárku, který jsme pro ni nakonec přece jen měli k dispozici.

Problém byl, že Katka se nám ještě před odstartováním celé akce trošku povznesla do nálady, protože jsem se zdržela v kuchyni přípravou občerstvení...

Po dvou týdnech už se hodí napsat, jak probíhala rozlučka. Některé věci už jsou promlčené a rozhodně už jsme všichni střízliví. Ne, fakt, byli jsme hodní. A měli jsme kvalitní pití, takže nám bylo ráno dobře.

Odjezd byl nervózní, jak jste si mohli povšimnout i z posledního příspěvku. Dárek nakonec dorazil, čtvrt hodiny před naších odjezdem. Můj drahý už byl smířený s tím, že ho tu prostě necháme, počká na dárek a pak za námi dojede vlakem. Tedy - autobusem, vlakem, jiným vlakem, autobusem. Takže se mu setsakra ulevilo, když dárek převzal. A mně taky.

Postupně jsme do auta naložili naše bágly, půjčenou bečku piva i s chlazením, spacáky, velkou tašku jídla... v Ostravě totéž, přistoupili další dva hoši. Ano, na rozlučce nevěsty bylo více mužských než žen, to víte, áj-tí. A pak začala jízda, divočejší, než samotná rozlučka.

Poslední týden se mi změnily všemožné plány, mám za sebou velmi výživné tři dny, ale hlavní bod zůstává - jedu na svou první rozlučku se svobodou. Vtipné je, že ji rovnou organizuju jako svědek. Odjezd za dvě a půl hodiny a dárek je pořád někde v dodávce. Nemám sbaleno. Ale mám nasbírané celé vetešnictví rekvizit, kilo a půl chilli con carne v plechu a objednala jsem soudek piva, takže NĚCO mám.

Zvládla jsem čtyřicet Mongolů v chráněné památkové budově, zvládnu snad i osm lidí na chatě, byť jsem do včerejška nevěděla, jestli je v Dolní Lomné nebo Dolní Lhotě.

Možná proto mi ještě nedochází, že jsem se dočkala, že začínají prázdniny. Takže první školní rok jsem jakž takž zvládla, ale další výzva čeká.

Mějte se krásně, užívejte volna i za mě, komu je dopřáno, a já se vám po příjezdu ozvu s triumfálními nebo ostudnými historkami.

Jak jsme se učil ve staroslověnštině.

Buoh při nás stuoj.

Včera se konal druhý z koncertů, na které jsem se v červnu vypravila. Mamka chtěla jít do Olomouce na Anastaciu, tak jsem vyrazila s ní.

Odjížděla jsem řádně nevrlá. Zaprvé, čím blíž nějaká akce je, tím míň se mi chce. Situaci zhoršuje, pokud se jedná o akci večerní nebo přespávací.  Ne, že bych si pak neužívala, ale před odjezdem v duchu hledám vytáčky, jak z toho ven. Zadruhé, koncert odsunuli ze soboty na neděli. Zatřetí odsunuli start Anastacii až na devět hodin, aby před ní mohla být kromě avizované Debbie ještě druhá předskokanka - a to se podržte, Emma Smetana. Jsem netušila, že vůbec zpívá. Začtvrté jsem věděla, že druhý den jdu do práce, navíc na sedm, a navíc poslední den výuky podle rozvrhu, kdy už jsou však uzavřené známky, což by byl důvod k nasranosti sám o sobě. A zapáté v Ostravě bylo asi patnáct stupňů a pršelo. To chceš, když jdeš na koncert pod širým nebem.

Prostě kdyby mi někdo řekl, nejezdi a naval lístky, skočila bych šipku do postele.

Právě mi skončil poslední klasický víkend ve škole. Příští týden se sice ještě učí, ale známky se uzavírají, začíná se přecházet na výletní a vyklízecí režim. Jupíjéj. Už včera bylo pozdě!

Někdy v zimě se babka poprvé zmínila o tom, že by chtěla pořídit na zahradu sprchu. Po týdnu marného přesvědčování, jak by to pro NÁS bylo přínosné, jsme celou věc považovali za vyřízenou.

Minulý týden ten krám dorazil.