Rozlučkou nic nekončí (3/3)

Tak jsme Katku vdali. Nejvyšší čas dořešit její rozlučku. :-)

Končili jsme tedy ve chvíli, kdy má za cíl jako zastávku nejdůležitější papír v domě.

Katka se na mě jen krátce podívala a řekla. "No kdyby to psal někdo jiný, tak snad zaváhám, ale vzhledem k tomu, žes to psala ty..." a zamířila sebejistě na záchod. Tam v roličce toaleťáku našla vzkaz, že je na hajzlu, ale ne v hajzlu - ale až bude, má si vzpomenout na své přátele, kteří ji v tom nenechají. Nesmí na ně ale zapomínat během cesty za svými cíli, a tak musí každému z přítomných splnit nějaké drobné přání. Chtěli jsme tak do hry zapojit i ostatní hosty. Původně to měla být nějaká konverzačně-chlastací hra, ale vzhledem k neprobádanosti terénu a hostů jsme se nakonec uchýlili k tomuto zjednodušení.

Nikdo však narychlo nevěděl, co si přát. A tak jsme se sebrali a vyrazili po chvilce váhání na houby, aby nám lépe vytrávily špagety pěti konzerv. Jít s ájťáky na hřiby je zážitek. Stejně jako si každý na cestu zapnul svoji navigaci, za tímto účelem si stáhli různé aplikace na rozeznávání hub. Ještě před odchodem jsme se dost nasmáli. Ta Pavlova se nás totiž ptala na houbařské charakteristiky takovým stylem, že nám okamžitě došlo, jak je marná. Sorry jako, ale když budu tak zdatný mykolog, abych věděla, jestli má houba šupinatý hymenofor, tak už asi takovou appku nebudu potřebovat.

Vyrazili jsme tedy do lesa a hoši si neváhali lehat na zem a hloubit si důlky pod mobily, aby dostali každou nalezenou gaďoru co nejideálněji do siluety nakreslené na displeji mobilu a tím zvýšili úspěšnost svých aplikací. Podle toho, že každému vyhodila jinou škálu různě jedovatých hub, pronesli jsme tichou modlitbu za ty, kteří jí uvěří, a dál sbírali jen babky a praváčky. Probrouzdali jsme les křížem krážem a našli celkem půl košíku krásných hub. Dokonce i můj drahý, obvykle mizerný houbař, se dočkal několika úlovků včetně obrovské bedly.

Přitom Katka splnila ostatním nějaké drobné přání, jak bylo v plánu. Já jsem přišla na řadu jako poslední, protože měla postupovat od těch, co zná nejkratší dobu, po ty, co zná nejdéle. Pojistila jsem si tak, že když si budu přát, aby mi po návratu na základnu uvařila poslední jahodový čaj, co zůstal v krabičce u konvice, najde tam poslední, stručnou nápovědu - Na místě, nacházejícím se v bezprostřední blízkosti zařízení sloužícího k instalaci světelného zdroje, dopadá minimální počet paprsků ze zdroje se šířících. Což Katka pochopila okamžitě a pod svícnem v obýváku našla předposlední směrovku.

ŠIfru, kde každé písmenko bylo znázorněné svou polohou v tabulce 3x3 a počtem teček - 1 pro prvních 9 písmen (A-I), 2 pro dalších 9 a 3 pro posledních devět.

Katka na to poměrně brzo přišla, jen hledala správné rozložení písmen, jestli je má zapisovat do řádků nebo sloupců nebo... přišla s třetím řešením, které ve výsledku vyšlo úplně stejně, což nám sebralo vítr z plachet. Zatímco Katka postupně dešifrovala slova "zelená vzpomínka na termální vřídlo v místních lázních". Odkázalo ji to na zelenou dřevěnou krabičku z Harkán, což jsou maďarské termály. Schovala jsem ji do koupelny a dobře se bavila, když ji Katka donesla s tázavým výrazem už ráno, ale protože ještě nenastala její chvíle, uklidnila jsem Katku, že ne každé žďorbo jsem na chalupu navezla já. :-D

Do krabičky, která byla zamykatelná, ačkoli na první pohled vypadala jednotlitě a musela se v přesném pořadí rozložit, jsem schovala poslední vzkaz v klasické morseovce. Něco ve znění, že my dvě už před sebou nepotřebujeme nic tajit, tak ať jde, hrábne do tašky s mými podobiznami (dostala jsem úžasnou tašku s lamami :-D) a vezme si, co jí patří. Lamy Katka pochopila hned, tak zamířila pro dárek jistým krokem.

Nechali jsme jí vyrobit hrnek - plecháček s vlastním potiskem. Pavel sice hučel, že hrnky a trička jsou profláklé, ale lepší nápad nepadl. Katka však říkala, že designem na míru jsme z toho udělali jedinečný kousek. Ladili jsme ho totiž do steampunku, což bylo i téma celé jejich svatby. Kromě data a místa byl na hrnku text ve smyslu, že ještě jednou upustíme páru... ať to pak pořádně šlape, doprovázený steampunkovým koněm (což je pro změnu Katčina přezdívka, ano, opravdu jsme Kůň a Lama) a parním strojem, který chrill do steampunkově zašlé barvy pozadí kvanta páry - do níž jsme se pak zlatým fixem všichni podepsali. To se Katce líbilo nejvíc. :-)

Rychle jsme si ogrilovali večeři, protože venku se oproti předchozímu dni hodně ochladilo, a pak zapadli zase dovnitř. Katka se vytasila se svou novou oblíbenou deskovkou - Konceptem. Znáte to? Je to něco jako Activity, ale bez mnou obávaného kreslení a nenáviděné pantomimy. Na hrací ploše máte dvojice protikladů nebo jiných symbolů (věc - člověk - zvíře, voda - oheň, dovnitř - ven...) a podle toho, ke kterým z nich přikládáte malé různobarevné kostičky, navádíte ostatním k hádanému pojmu nebo sousloví. Vzhledem k tomu, že jsme při tom trošku popíjeli, vám asi nemusím vysvětlovat, proč mnou popisovaný Čtyřlístek někteří chápali jako Čtyři hořící zvířátka a podobná zvěrstva, že?

V neděli jsme chatu pořádně uklidili, dojedli zbytek špaget a s lítostí zabouchli dveře. Jeden krásný víkend právě skončil. Ale aspoň já jsem před sebou měla vidinu celých prázdnin...

A svatby, samozřejmě, protože rozlučkou to teprve začínalo. :)