Léto v sobě nese příslib volného času, který chci pokaždé efektivně využít a pak ho většinou prošustruju na blbostech. No a co? Možná právě tohle potřebuju a při zpětném pohledu jsem toho zase tak málo nezvládla. :)

Znáte situaci, kdy něco plácente, ono se to vžije a pak léta balancujete mezi vžitým omylem a realitou? Až před zhruba dvěma roky jsem zjistila, že můj strýc Mirek se nejmenuje Miroslav, ale Vladimír. Uklidňuje mě trochu jen to, že mamka na tom až do puberty byla podobně. :-D Znám to však i z druhé stránky...

Jak dlouho to je, co jsem tady připomínala výjimečné sportovní faily, kterých jsem se dopustila? Pár dní. A už píšu další kapitolu. Tentokrát jsem povýšila na úroveň přímo olympijskou.

Varování: článek obsahuje ve zvýšené míře patos a je to kýč jako bič. Ovšem myslím to upřímně, jako vždy. :-)

Halo, halo, tak už se to stalo, právě teď je to 10 let funguju v internetové sféře na svém blogu. Čtenáři ze samých počátků... no, nevím, existují ještě takoví pamětníci? Asi skoro určitě - ne. :-D Tehdy jsem ještě nespamovala tady, ale na blog.cz. Na píše.cz trávím "jen" posledních 8,5 let.

Kdy jindy si splnit sebestředně bloggerský úkol (sestavit výběr z vlastních článkůú než při příležitosti mého 10. výročí blogování? Taková osobnost, která udává trendy celému serveru, si to přece zaslouží! :-D

Hodně času uplynulo od mého slibu Julči, že napíšu článek o své práci. Konečně jsem se trošku oklepala z dalšího školního roku a vyložím karty na stůl. Julčo, tady to máš, Mečoune, ty to ani nečti, ať nedostaneš psotník. :-D

Další přehlídka nepatrných radostí, které pouštíme do éteru. Tentokrát ještě s dozvuky zkouškového. Díky všem zúčastněným! Už teď můžu přislíbit, že prázdninové hlody z domova se neúměrně hromadí. :)

Důvtipně načasované státnice na konci srpna způsobily, že do 4. ročníku jsem nastupovala v podstatě bez prázdnin. Na podzim mě ještě poháněla energie z čerstvého titulu, na jaře mi totálně došel veškerý drajv. Už jsem se zmiňovala, že celý ročník jedu na půl plynu, že? Tak teď jsem úplně pustila pedály a dojížděla ze setrvačnosti. Motor řval, ale naposledy škytnul až za cílovou páskou, kterou přeskočil ve svém posledním vzepětí.

Když vzpomínám na své studium na místním gymplu, mezi výhody těchto let rozhodně řadím, že jsem se obešla bez každodenního dojíždění. Po maturitě jsem si musela zvyknout, jak to vlastně v MHD chodí. Ne, že bych byla úplný barbar, který teprve vynalezl kolo, ale přeci jen doprava po našem městečku funguje jinak než mezi ním a třetím největším městem v republice. Kde je jaká zóna, v kterém buse hlásím, kam jedu a kde si můžu "pípnout" sama, zástávky o více stanovištích, studentské slevy na určité typy jízdenek, to vše jsem tady nemusela řešit.

Nastává čas dalšího zúčtování s mým projektem 101-1001. Už jsem nakousla druhý rok, takže by fajfky ke splněným bodům měly naskakovat rychle a zběsile, ale zatím to tak nevypadá. Suma sumárum, za posledního čtvrt roku jsem si ve vytištěném přehledu udělala 4 zelené puntíky a nové čárky k rozpracovaným úkolům. :)