Léto v sobě nese příslib volného času, který chci pokaždé efektivně využít a pak ho většinou prošustruju na blbostech. No a co? Možná právě tohle potřebuju a při zpětném pohledu jsem toho zase tak málo nezvládla. :)
Takže pozor, další vyhodnocení "stojedničky" je tady. Zeleně škrtám body:
64) Zahrát si minigolf
Hurá s kamarády do Bosporu v Bohumíně! Přesněji řečeno zde spíše než mini nabízí adventure golf - jamky jsou zmenšeninou klasických golfových, tudíž využívají přírodní překážky, ne jako v případě minigolfu jehlany, bludiště, spirály... První, co na mě zapůsobilo, je areál, moc pěkně upravený a čistý. Jak vidíte na fotce (z webu Bosporu), promítá se do něj právě přírodní stylizace jamek - dominuje šeď kamínků a zelená, sem tam se blýskne vodní plocha. Opravdu příjemné prostředí i cena za hru (pro studenty 50,-, se vstupenkou z aquaparku 40,-). V čele greenů se nacházela oáza - terasa s občerstvením, které v tak parném dni přišlo velmi vhod. I když, pít pivo na sluníčku... no, už máme zkušenosti, tak jsme i na konci viděli pořád jen jeden míček. :)
Hra splnila očekávání, pobavili jsme se velice. Nestyděla jsem za své schopnosti a hned na první jamce jsem se suverénně trefila prvním úderem, čímž jsem se v závěrečném zúčtování vyhnula poslednímu místu. :-D Co se týče srovnání s klasickým minigolfem, mini má náročné překážky, jimiž musí míček projít, adventure jednodušší, ale zase potrápí profilem jamek - vyvýšeniny a prohlubně jsou pořádné potvory. :)
Všech 18 jamek jsme zvládli zhruba za 2,5 hodinky. Nastavili jsme si maximum pokusů na každé z nich (jinak bychom asi ťukali doteď :-D) a radši si dávali častější přestávky v občerstvovací stanici, protože asi jediné mínus areálu se jmenuje nedostatek stínu. S hrůzou jsem se pak doma svlékala... sundám triko, podívám se do zrcadla... kupodivu nic, žádná opálená ramínka ani spálená ramena. S úlevou jsem rozepnula sandály a koukám, nohy black&white, jak to opalování funguje, sakra? :-D Boty jsem měla poprvé, takže není možné, že bych si je vypálila dřív!
69) Pořídit si sluneční brýle
Zjistila jsem, že přece jen existuje ještě horší nakupování, než shánění bot a padnoucí podprsenky. Vážení, sluneční brýle jsem sháněla tři léta. Kvůli čočkám a početným dioptriím jsem přece jen potřebovala kvalitnější než z tržnice, ale nechtěla jsem utrácet dva tisíce za brýle z optiky. Letos už jsem svolila, že ok, že když vyhlásili velké slevy, tak že se třeba nějaké dostanou k cca 900,-. A víte co? Žádné mi neseděly! Skvělá móda, vyrábět samé mouchy a zrcadlovky! Takže nakonec jsem pořídila ve Sportissimu. Za pětikilo a mají i polarizační filtr. Tak! :-D
70) Pořídit si něco batikovaného
Myslela jsem, že si nějaké tričko koupím, nakonec se mi poštěstilo si ho nabatikovat. No, ne přímo mně. Když jsem brigádničila na příměstském táboře, starala jsem se o děcka, takže jsem neměla čas. Ale svěřila jsem staré bílé tričko (od kamarádky podarované, domluveno na golfu - vše souvisí se vším :-D) do dětských rukou, které svázaly a obarvily všechno, co se jim dostalo na dosah. Podařilo se jim to moc pěkně. Sice na zádech mám prskanec kapek z druhé (růžové :-D) várky, ale co už. Batika snese tvrzení, že jde o umělecký záměr! :)
4) Sestavit výběr z vlastních článků
Provedeno při příležitosti 10. výročí mého blogování, vzešla z toho solidní všehochuť. :)
61) Navštívit rozhlednu
Jak už se rozkřiklo, jeden víkend k nám zavítala Boudicca. Protože jsem nevěděla, odkud jí začít Ostravu představovat, tak jsem jí ji ukázala celou naráz. Vzala jsem Boudiccu hned z nádraží na radniční věž (nejvyšší v ČR), která nabízí vyhlídku z výšky 73m. Zdálo se mi to i pěkně symbolické, protože pohlednicí právě s radnicí začala naše občasná papírová korespondence. Počasí nám poměrně přálo, Ostrava jako na dlani, jen s výhledem na hory to bylo trošku horší.
Radnici už jsem však navštívila poněkolikáté. Premiérově jsem zdolala o dva dny později Bolt Tower v Dolní oblasti Vítkovic. Vyhlídka se nachází ve výšce 71m, čili srovnatelně s radnicí, OVŠEM celou dobu vidíte pod sebe. Skleněné či drátěné "podlahy" a "schody". I výtah v první části stoupání byl skleněný! Nevím, jak pro vás, ale pro mě je teda citelný rozdíl mít pod nohama beton nebo sklo. :-D
Nahoře si sáhneš na dno, říkala jsem si. Probíhalo to nějak takto:
Boudicca (svěžím krokem suverénního provazochodce stoupá výš a výš, kochá se výhledem na areál DOV a Ostravu): "Hmm, je to docela vysoko!"
Já (plížící se bez dechu kolem zábradlí po vnitřní straně šroubovnice): "Panebože, to je vysoko. To je kurva vysoko!"
Miluju pohledy z výšek, ale ne s průhlednou "podlahou" pod nohama, zjišťuju, že je to docela důležitá podmínka. :-D Každopádně jsem si celý výlet užila. Nekonečné stoupání jsem si trošku protrpěla a prokvílela, ale když už jsem v té výšce byla, přestala jsem se bát každého kroku. Ve větší dálce se vznášel opar, takže hory jsme zase neviděly tak krásně, jak je kolikrát vídám i z jedné místní ulice, co se dá dělat. Líbila se mi křesílka na vyhlídkách, hlavně pro ty, co se jim podlamovaly nohy, užitečné vybavení! :-D
9) Přečíst knížku o tvůrčím psaní
Píšu, píšu, píšu. Jako už dlouho ne. Hrozně moc a s ohromným zapálením. Abych napomohla kvalitě, sáhla jsem po knížce, kterou mám doma už roky - Tvůrčí psaní pro každého od M. Dočekalové (2. díl, specializovaný na příběhy). Zjistila jsem, že dělám všechno špatně a můj chabý pokus o příběh je ještě větší sranec, než jsem myslela. :-D A tak co, píšu přece pro radost.
91) Mít 15 fotek, na kterých budu vypadat jako člověk
Uplynulý rok přinesl spoustu událostí, při kterých jsem se focení nevyhnula. Jednak oficiálnější akce typu promoce a dědovy sedmdesátiny, jednak grilovačky se starými dobrými přáteli, jednak jsme oproti bakaláři více roztočili kola studentského života a dokonce při nich zvládali i fotit. :-D Do výběru se tak dostala i společná fotka s mými kamarádkami, které se na vánoční filosofický večírek vyparádily jako FiloSobové, snímky z absinthového doupěte, spravedlivě krutého ke všem před objektivem, focení v univerzitních tričkách, které jsme si každý koupili jiné v barvě, náš výšlap na Emu... (teď nevím, psala jsem už o něm?). Připomněla jsem si taky naši nevydařenou sbírku z praxí. Když jsme dorazili na první štaci, uchvátila nás plaketa "fakultní škola Ostravské univerzity", tak jsme se u ní zvněčnili a slíbili si, že na ostatních se rituálně vyfotíme taky, jenže na ostatních školách už jsme stejnou ceduli nikde nenašli. :-D Možná je po té první praxi preventivně odmontovali. :-D
Toto čtvrtletí mi dosahování cílů dělalo radost a doufám, že si do dalšího kvartálu zachovám podobné tempo. Co vy a rozhledny či různé varianty golfu? A jak se vám daří ve vašich 101/1001? :)