Nastává čas dalšího zúčtování s mým projektem 101-1001. Už jsem nakousla druhý rok, takže by fajfky ke splněným bodům měly naskakovat rychle a zběsile, ale zatím to tak nevypadá. Suma sumárum, za posledního čtvrt roku jsem si ve vytištěném přehledu udělala 4 zelené puntíky a nové čárky k rozpracovaným úkolům. :)
Jako první jsem si splnila přání navštívit divadlo, kino a výstavu. Už jsem zavítala 2x na koncert, ale zadané akce mi stále unikaly. :-D Nejprve se mi podařilo zhlédnout Interaktivní výstavu, kterou nám jako ochutnávku iQPARKu dovezli organizátoři až do našeho města. V březnu jsem navštívila i umělečtější výstavu Sto děl z galerie výtvarného umění v Ostravě, pořádanou při příležitosti jeho 90. výročí založení. Ve stejný měsíc došlo konečně i na kino, a to hned 2x. Nejprve jsem s mamkou, která má celý seriál ráda, zašla na Trabantem do posledního dechu. Těšila jsem se, že cestopis na velkém plátně krásně vynikne. Panoramat tam nebylo tolik, kolik bych čekala, ale prima zážitek to rozhodně byl. Nejvíc se mi líbila etymologie slova klokan a scénka o setkání trabantů s cyklistou uprostřed pouště. :-D Naše nové kino jsem navštívila poprvé a zaujalo mě tak, že jsem se hned další týden nechala zlákat na digitálně vyčištěnou Obecnou školu, promítanou k příležitosti Svěrákových 80. narozenin. Viděla jsem ji už stokrát, ale nelituju! Jako přivítání jsme dostali skleničku šampusu. Před filmem se na plátně místo reklam objevil Uhlíř a zpívala se narozeninová gratulace, ze které se sestříhal klip, ve němž byla kina z celého světa, jen to naše asi ne, protože se nás v sále sešlo sotva 20. :-) Z promítání jsem si odnesla ohromné těšení se na léto, pár osvěžených hlášek (i když třeba blatníky jsou stále živé) a programy i s políčky z filmu. Ale přiznám se, že na tu kvalitu obrazu jsem se moc nesoustředila, takže asi se to povedlo minimálně v tom smyslu, že to čištění moc nepřehnali. :-D
Největší úlet nastal při splnění návštěvy divadla. Dokonce jsem váhala, zda si to uznat, ale nezávislí svědkové říkají, že jo. :-D
Vážení, to jsem tak jednou šla na seminář a místo toho skončila na pašijích.
Undergroundových pašijích.
V Lese. Což je soukromý absinthový klub. Tam byste mě nečekali, co? :-D Měsíc předtím jsem zde absolvovala bohemistický večírek a přiznám se, že za světla sál vypadal poněkud... ehm, jinak. :-D Pro undergroundové pašije místo jako stvořené! Nestačila jsem se divit, jak úžasně aktéři využili prostory, které měli k dispozici. Každé zákoutí té sklepní místnosti mělo svůj význam. Pašije byly stylizovány jako středověké drama - celé ve verších, "uvaděč" nás seznámil s dějem a na konci ho shrnul i s patřičným poučením. A mezi jednotlivými scénkami "přepínal". Vážení, celé divadlo se odehrálo snad jen se třemi rekvizitami, aniž by to něčemu vadilo! Uvaděč stál u reflektoru za diváky a vše se odehrávalo pod jeho taktovkou. Cinkl do trianglu, řekl: "Obraz první. Jeskyně apoštolů." a v jinak temném sklepě namířil reflektor do jednoho kouta. Po scéně stočil světlo ke stropu, znovu cinkl, "Obraz druhý. Boží hrob." a poslal světlo na druhou stranu. Naprostý minimalismus, maximální efekt. Přicházeli jsme s tím, že nevíme, co čekat, "důrazně doporučená návštěva představení" od vedoucího katedry se nám zdála hlavně být dobrou záminkou, jak se vyhnout jinému semináři, ale odcházeli jsme nadšení. Herci byli skvělí, sesbíraní z různých ostravských scén, a zvládli i zpívané pasáže. Hra měla úroveň, spád i vtip, můžu říct, že nám přímo tekly slzy smíchu. :)
Nu, čekala jsem, že si tenhle úkol splním při zájezdu Těšínského divadla, které u nás hostuje, ale zkusila jsem si něco nového. A pro svou nečekanost a náhlost, s jakou se celá naše parta na akci objevila, si můžu udělat i čárku k úkolu č. 60 (3x podniknout něco spontánního). :-)
Ať přeruším tu masu textu - rajčatům se daří dobře. No fotce rozdíl dvou týdnů. Bez hnojení. :-D Spousta z nich už má pidimidi pupeny, jedny větší už se začínají i rozevírat. Že by fakt byla šance, že něco vypěstuju?
Jako ohromné obohacení vnímám úkol č. 36, najít si někoho na dopisování a vyměnit si s ním aspoň 5 dopisů. Tady patří můj ohromný dík Julii a Zo. Při zařazování tohoto bodu do plánu jsem měla na mysli spíše zahraniční dopisování, ale nakonec z vícero důvodů vyhrálo tuzemské psaní a ani v nejmenším toho nelituju. Každá doručená obálka mě ohromně potěší a doufám, že i Julii a Zo. :-) Při psaní dopisů si ohromně vyčistím hlavu a holky mají za odměnu moje trapasy v předpremiéře. Zejména ten poslední byl dost výživný, ale psst, žádné spoilery, to si zaslouží vlastní článek a dojde na něj již brzy. :-D Překvapilo mě, že jsem se s touto výzvou popasovala bez větších potíží - ručně psané dopisy, běžně na 4 nebo 6 stránek, mou rukou... hrozně jsem se bála škrtanců, ale musím se pochválit, že se nenechávám vlákat do syntaktických ani grafologických pastí. A když náhodou jo, tak se mi vždy podařilo větu přeformulovat. :-) Baví mě i vymýšlet drobné dárečky, které by se vešly do obálky, a zdobení - Julčo, za ten první dopis, co ve výsledku vypadal jako obálka s modrým pruhem, se ještě jednou omlouvám. :-D Tenhle úkol tak i díky holkám hodnotím ohromně kladně a pevně věřím, že 5 dopisů je jen začátek našeko korespondečního přátelství. :)
Třetí fajfka - zaznamenala jsem 25 hlášek ze svého okolí. Na toto téma zde najdete mnoho příspěvků a další se jistě objeví, protože hlášky jsou čtenářsky velmi vděčné a ráda si připomínám vtipné okamžiky. :) A jako zatím poslední bod se mi podařilo vydělat si 25 000 korun. Někteří spolustudenti by to dali dohromady za tři měsíce, já bohužel ne. Prospěchové stipendium se za absolventský ročník nevyplácí. Žádné volby, abych se vecpala do komise, se nekonaly. Má žádost o brigádu na městě byla zamítnuta, tak jsem se radši v létě soustředila na státnice. V práci, kterou mám po většinu roku, si vydělám pár korun - hodinový plat je sice super, ale když mám úvazek 3,5h týdně (navíc nepracuju, když jsou ve školách prázdniny), tak se větší suma střádá pomalu. Navíc jsem si nemůžu být jistá stabilitou práce - každé pololetí může být poslední. Takže jsem přihazovala i nějaké drobné za doučování... definitivní obnos jsem obdržela minulý měsíc, když jsem získala stipendium jako pomvěd. Bohužel nemůžu ani zdaleka říct, že by se na mém kontu nacházelo o celých 25 000 více. :-D
Tolik ke splněným úkolům. V dalších jsem zaznamenala progres - hlavně jsem začala psát komentáře na Databázi knih, vrhla se znovu na zahrádku, na další semestr jsem si zapsala španělštinu "trojku", což by znamenalo vylepšení jazykových schopností (bod 13). A zřejmě už v blízkých dnech mě čeká boj o lístky na Davis Cup do Třince, chceme ukořistit lístky na sobotního debla. Tak snad se něco nesemele, protože kdo ví, kdy bude další šance vidět domácí zápas.
Celkem mám za sebou 24 splněných přání, mnoho v různých fázích a 458 dní. Přede mnou čeká ještě spousta cílů, kterých chci dosáhnout, a léto, které tomu můžu věnovat. :) A čím si v blízké době uděláte radost vy?