Zdravím vás ze své postele, kde se rochním v hrubém pyžamu, co mi donesl Ježíšek od mého drahého. Myslela jsem si, že ho jen tak nevyužiju, protože je hodně teplé, ale dostihla mě rýmička a explozivní kýchy (jak jsem tuhle hlášku mohla ve Třech veteránech tak dlouho přehlížet?), a tak mi přijde velmi vhod. Při představě, že se zítra musím převléknout do civilu a, ta hrůza, vyjít mezi lidi... brrr!

Podobně postižení jedinci jistě ví, proč se těšit na nový rok - na nový diář! Zatímco dřív jsem si kupovala jednoduché školní diáře z papírnictví za 30 korun a sloužily mi naprosto dostatečně, dnes mám poněkud vyšší nároky. Loňským rokem mě doprovázel Personal Planner, se kterým jsem byla ohromně spokojená. Jenže rok 2017 přinesl do mého života mnoho změn, které se promítly i do toho, co od diáře potřebuju. Výhodou PP totiž je, že si ho navrhnete přesně na míru. Jenže co když nevíte, co chcete? Už jen to, že jsem se ze studentky stala učitelkou, znamenalo, že se moje dosavadní zápisy dost promění. A já jsem najednou nevěděla - bude mi ještě stačit formát A6? Nebude lepší vyměnit řádky za sloupce? Potřebuju místo u každého týdne pro univerzální poznámky? PP umožňuje si tohle všechno nastavit, jenže já jsem potřebovala zkoušet. A koupit si PP a za dva měsíce zjsitit, že jsem správné rozvržení neodhadla dobře, je poměrně drahý špás.

Takže jsem začala mapovat terén jinde. A našla jsem!

V listopadu dokončený projekt 101-1001 mě nadchl, ale určitou drobnou výtku mám k jeho dlouhodobosti, protože některé cíle pak ztrácejí na atraktivitě. A plánování v menších časových celcích je efektivnější a účinnější. Zkrouhla jsem tedy projekt na polovinu, ale nemám pocit, že bych se šetřila. Ostatně, v seznamu najdete mnohé mé resty z minulého seznamu. Po čem tedy momentálně toužím? :)

Nastává období bilancování, rekapitulací a souhrnů. Normálně se těmto článkům vyhýbám, ale letos neodoloám, protože tento rok toho změnil víc, než s jakým očekáváním jsem do něj vstupovala.

Žiju si tak nějak v podivném oparu z toho, že celý rok už je skoro pryč. Já vím, že to teď říkám pořád. Ale taky si to pořád myslím. No, to jen tak.

Listopadem jsem proletěla i díky tomu, že jsem hned dvakrát neměla víkend, protože jsem se upsala fakultě jako výpomoc na víkendových workshopech. Takže jsme v sobotu i v neděli ráno

Rok, který jsme před chvílí přivítali, dospěl do poslední čtvrtiny. Přípravy na nový rok už jsem zahájila, minimálně, co se týče diáře. A o své poznatky se už dnes podělím, protože zveřejňovat je v lednu bývá... pozdě. :)

Dneska to končí. 1001 dní na splnění 101 úkolů. 1001 dní, z nichž poslední byl ještě nedávno taaaak daleko. Co tedy tyhle dny, poslední i předcházející, přinesly?

Už rok uplynul od mé učitelské premiéry, takže dejme tomu, že nedostatky jsou promlčeny. A taky se mi chýlí ke konci projekt 101/1001, kde mám jako jeden z bodů i dopsání dávných restů. A protože poslední článek, který mi chybělo doplnit, už pro mě není atraktivní, nahradím ho tímto restem. První část článku je autentická, druhá dopsána zpětně.

Jak to chodí na vysoké škole? Někdy úplně absurdně. Asi každý narazí během semestrů na nějakou křivdu nebo systémovou šílenost. Od čeho bychom jinak všechny ty stagy a portály měli? Diplom už mi leží doma (report z promocí zde), tak je nejvyšší čas zveřejnit dva zážitky z prváku, které jsem našla pod nánosem dalšího balastu v rozepsaných článcích. Vraťme se tedy na moment do prváku, kdy jsem ještě měla oči navrch hlavy, jen co jsem přišla do auly, protože přednáška na univerzitě, to je něco úplně jiného než hodina na střední, že jo? :)