Fujtajbl ve spolek

Zdravím vás ze své postele, kde se rochním v hrubém pyžamu, co mi donesl Ježíšek od mého drahého. Myslela jsem si, že ho jen tak nevyužiju, protože je hodně teplé, ale dostihla mě rýmička a explozivní kýchy (jak jsem tuhle hlášku mohla ve Třech veteránech tak dlouho přehlížet?), a tak mi přijde velmi vhod. Při představě, že se zítra musím převléknout do civilu a, ta hrůza, vyjít mezi lidi... brrr!

Jako by nestačilo, že jsem byla mezi lidmi víc než dost. Dva lednové víkendy jsem totiž obětovala pro blaho národa a strávila je ve volbení komisi. Protože každá brigáda dobrá, že jo, když nedosáhnu ani na učitelský plat. Tak se mi líbila představa, že si tam udělám přípravy a dostanu tak za ně aspoň něco, i když z jiného zdroje.

V komisi jsem seděla poněkolikáté, ale tyto volby byly v některých ohledech jinačí. Poprvé jsem se dostala k prezidentským, což je super typ s ohledem na sčítání hlasů. Roztřídit papírky na hromádku a spočítat je na kusy je mnohem jednodušší, než vyhodnocovat preferenční hlasy na plachtě, kterou když roztáhnete, tak ji nevidíte ani celou naráz. A navíc vám všichni důchodci začnou dávat i svoje plachty, protože mladá má přece ještě dobré oči. Když mi tohle řekne člověk, co v šedesáti dostal brýle na čtení, nikdy nevím, jak ho uvést do reality.

Taky jsem poprvé sídlila v naší vlastní okrskové komisi, předtím jsem putovala po cizích okrscích. Náš okrsek je ve vilkové čtvrti, kde žije spousta starousedlíků. Tudíž jsme se skoro nezastavili, protože to berou vážně a k volbám chodí poctivě. Dokonce tak poctivě, že jen za 2. kolo jsem absolvovala tři výjezdy s přensonou urnou a nasbírali jsme do ní 13 hlasů. A to do našeho rajónu už nespadá nemocnice, LDN, domov důchodců ani nic jiného. Jen domečky. Cha!

Vtipné bylo i to, že jsem už hodně dlouho neviděla tolik svých známých. Musím říct, že mám pocitvé známé, co se voleb týče. Objevili se všichni, o nichž jsem věděla, že tady bydlí, i ti, na které jsem už zapomněla. A pár překvapení - třeba jsem absolutně nečekala, že u nás odvolí náš děkan. Věděla jsem, že pochází z našeho města, ale že zrovna z naší čtvrti, to mě překvapilo ještě víc, než že tady má pořád trvalé bydliště. Automaticky jsem předpokládala, že dávno bydlí v Ostravě, no ne?

Taky jsem si vyšla mezi lidi a zamířila jsem na Kvíz, kde jsme vyhráli lístky do kina, kam jsem nakonec nešla, ale možná místo toho v pátek vyrazím do divadla. A kontaktem s lidmi se dozvídám stále o dalších a dalších známých, kteří zakládají rodiny. No počkejte, až v březnu vysadím rajčata, kdo komu bude závidět!

Hrozně ráda bych vám napsala něco o tom, jak se mi daří v práci. Jaké bylo moje první pololetí. Ale tak nějak... když k tomu sednu, naskakují mi v hlavě hlavně ty horší chvíle a bolavá místa, takže radši nic. Čímž neříkám, že se mám v práci nějak špatně, jen asi víc vidím své slabiny. Prostě střet s realitou, řekněme to takto.

Momentálně se těším na příští víkend, který by mohl konečně být zase volný (než mi začnou na dva měsíce pracovní víkendy, hehe - ale o tom opravdu radši jindy), a pak hned na ty další - začne olympiáda, což mě vždycky baví sledovat. Rozhodně to bude lepší než ten maras kolem voleb.

Jdu ještě zkontrolovat jedny desetiminutovky, kteér na mě právě vypadly ze složky. Tak se mějte krásně a věřte na lepší zítřky,

s pozdravem,

Tlapka