27. listopadu 2008
Počet vyvrácených psychických chorob: 1 (rekord); o kolik let jsem prodloužila našemu tělocvikáři život: aspoň o tolik, aby byl po mých ostatních výkonech na nule; počet záchvatů smíchu: 1 (ale nekonečný)
"Čest práci! Nástup, soudružko!" zahulákala jsem do mikrofonu u domovních zvonků a nějaká starší paní u schránek na mě vyvalila oči a zcela jistě si pomyslela, že jsem jen další frajerka, která si dělá srandu ze starých časů. Kdyby tak věděla, že je to školní akce...
Tak bereme psychologii... Začínám se v těch hodinách cítit jako hypochondr. xD
Pokud nevíte, o co jde (čemuž bych se nedivila, páč nevím, jak se to píše xD), vězte, že myslím takový ten pocit, že se vracíte v čase k něčemu, co už jste jednou prožili. Třebas prostřednictvím snu. Jenže já už jednu realitu zažila a v blížké budoucnosti mě čeká další. téhož druhu. Nakolik bude podobná? Vstupuji podruhé do téže vody?
"Na ten chaos, co mám pod stolem, by měli vyhlásit krizový stav ohrožení a evakuační plán."
Aneb když byl hledaný sešit až na dně tašky, jejíž obsah jsem musela vyházet pod stůl. xD
Ne.
Ne.
Nezlobila jsem zase tak moc.
Ne.
Vážně ne.
Dvoumetrová Žužu snad není až takový hřích.
Ne, ne.
NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE!
První týden školy skoro za námi. V IVT máme chvíli čas, tak se vzpamatováváme z celkem prudkého začátku a z prvních hlodů.
Počet negativních myšlenek: x; celkový počet myšlenek x; celkový počet dobrých zpráv: 0, očekávaný počet dobrých zpráv: minimálně 3. Počet zbývajících měsíců do konce prázdnin: 10 (uáááá!)
Konkrétně tedy já a konkrétně základní vzdělání.
Z čistě právního hlediska už je jen na mě, jestli v září přijdu do školy. Jistě že se dostavím. A ani mi to nějak nevadí...
...už brzy. Cca za dva týdny se uzavírají známky. A co pak? Školní výlet... odevzdání učebnic... a vysvědčení. Už teď je mi jasné, že poslední týden se budu ve škole pěkně nudit, ale tak aspoň budeme mít čas s Katkou pěkně drbat. :) Aspoň doufám... No ale na to je ještě čas, sice málo, ale je.