Mé introvertní já utrpělo v říjnu dost těžké zásahy a už se jen tak bezmocně plíží někde po podlaze do rohu. S hrůzou zjišťuju, že se sice těším, jak v listopadu uberu a vrátím se ke své normě, ale tenhle měsíc v jednom kole jsem si, je fér to přiznat, dost užila. Dlouhodobě by mě to nejspíš zabilo, po dobu jednoho měsíce to byla skvělá zábava.

Znáte situaci, kdy něco plácente, ono se to vžije a pak léta balancujete mezi vžitým omylem a realitou? Až před zhruba dvěma roky jsem zjistila, že můj strýc Mirek se nejmenuje Miroslav, ale Vladimír. Uklidňuje mě trochu jen to, že mamka na tom až do puberty byla podobně. :-D Znám to však i z druhé stránky...

Jak dlouho to je, co jsem tady připomínala výjimečné sportovní faily, kterých jsem se dopustila? Pár dní. A už píšu další kapitolu. Tentokrát jsem povýšila na úroveň přímo olympijskou.

Přehoupli jsme se do nového roku a na blozích se vyrojily články bilancující ten uplynulý. I já jsem o jeho sepsání uvažovala, protože tenhle rok byl zvláštní a v mnoha ohledech nepříjemný, takže sepsat a uzavřít tuto kapitolu by mohlo lecčemu pomoct. Nakonec ho nenapíšu, protože mnoho z těch věcí, které se mě dotkly a ovlivnily mé vnímání roku 2015, se nevztahovaly v prvé řadě přímo na mě, ale na mé blízké. A jejich soukromí, byť do značné míry ovlivňuje to moje, sem nepatří. Takže se podívám na přelom roku z jiného hlediska. Říká se - jak na Nový rok, tak po celý rok. Jak při troše zobecnění podle prvního ledna tedy bude vypadat můj rok 2016?

V předvečer svých narozenin usuzuji, že je čas udělat si čas a popsat, jak zvesela si žiju. No, moc zvesela to není. :D

Mamka odjela na dovolenou a protože mi jeden večer zabylo smutno, sestoupila jsem o patro níž ke svým prarodičům. Napadlo mě dělat si poznámky, kdyby padla nějaká vtipná hláška... nějak se to zvrtlo.

Červen utekl jako voda. Nakonec jsem si po jeho trvání docela odpočinula od učení, ale od července na to vlítnu. Nechce se mi, ale musím. Ale děje se i mnoho jiných věcí. A většinou příjemných. :)

Pondělí - musím jít do práce, potřebujeme domluvit posledních pár věcí před natočením soutěžního videa "videopohlednice města" - za týden je uzávěrka a video musí  být minimálně na cestě!

Úterý - musím do školy, píšeme zápočet. Od víkendu se učím, musím to mít z krku, zkouška z literatury a státnice se blíží, pak už pojedu na krev...

Středa - musím se učit na druhou zkoušku. Odpoledne učím.

Že jsem teď ze školy docela zdeprimovaná, jsem psala. Ale do mého života se neustále připlétají různé vtipné historky. A trapasy, ach jistě, trapasy! Ty to vždycky jistí!

Vánoce jsou za námi... a zkouškové taky. Taková malá provokace na úvod. :D