Vítejte!
Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)
Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)
Článek Chacha, cheche, chichi
Komentáře k článku: Chacha, cheche, chichi
untitled: Možná bys měla popřemýšlet o takových těch gumových věcičkách pro děti, co se dávají na rohy, aby se děti nezranily. 
Ne, vážně je mi tě líto. Není to tak dávno, co byly rohy moje smrt. 
To je pravidlo. Člověk má vždycky nejvíce nápadů, když nemá čas si sednout na zadek a sepsat je. Uhm... jestli někdy vydáš knihu a kór jestli bude populární, tak chci autogram a budu machrovat, že tě znám. 
V práci jsem během těch dvou let, co ji dělám měla, už tři šéfy a cítím se kvůli tomu jako veterán, přeživší. 
PS: Musím ti říct, že mě lehce stresuje představa, že se někde potkáme a já nebudu mít tucha, ale ty jo. Mám z toho tak trochu stíhu. -__-
tlapka: Víš, co je nejhorší? On ten roh už je zaoblený... 
A teď je ještě dohoblovaný mým vlastním tělem.
Jestli vydám knihu a bude populární, tak ti ten autogram věnuju i s celým výtiskem!
V klidu. Nepoznávám ani své spolužáky, s nimiž studuji tři roky, když je potkám jinde než v učebně.
zo: Ouch, ten roh ti nezávidím . Já se vždycky přizabiju o kliku od záchodu . A nebo o kámen, pod kterým jsem si byla odskočit (myslím, že už jsem to někde i psala, je to moje oblíbená historka a vytahuju ju pokaždý, když můžu ).
A pokud napíšeš knížku, tak ji musím mít 
nejlépe i s tím autogramem (ale budeš se o ní muset zmínit tady, protože tak nějak netuším, jak se jmenuješ a pod pseudonymem Tlapka asi psát nebudeš, předpokládám).
---
zo.pise.cz
tlapka: Kliky jsou zákeřné! K Vánocům jsem dostala župan s velkýma kapsama a věčně někde visím! Ale kámen jsem u tebe ještě nezaznamenala, budu si na to muset počíhat!
Myslím, že mám na svědomí nejžádanější nenapsanou knihu! 
Na jméně nezáleží, stejně budu beztak psát pod pseudonymem...
zo: Hledala jsem a našla (dobrá tedy, šla jsem rovnou na jisto ). Kámen je tady http://zo.pise.cz/22-novorocni-tag.html, otázka 3 .
---
zo.pise.cz
boudicca: "Někdy umřete hodně a někdy jenom trochu..."
Máš veselo. Jsem na tom podobně - někdy to taky budu muset sepsat
alienor: Jo, to s tím stolem znám Mám psací stůl přímo vedle postele, takže když ráno vstávám ještě se zalepenýma očima, vždycky se na ten roh stolu nabodnu
Naše rodina je zásobárnou vtipných příhod, už mi doma říkali, že o tom jednou budu muset napsat knížku Kdyby k nám domů někdo přijel na týdenní pobyt, nejspíš odjede po dvou dnech s tím, že jsme rodina naprostých cvoků, co se tlemí každé blbosti a že jsme všichni zastydlí puberťáci Otec si v autě zpívá sprosté písničky, přičemž místo sprostých slov "vypípává" ta slušná. Pokud nezpívá tohle, vytváří pěvecké improvizace na téma "co zrovna vidím z okýnka". Matka je talent na trapasy. Sestra je mimozemšťan, který je neustále (i ve škole) myšlenkami v jiné dimenzi plné růžových jednorožců a roztomilých dinosaurů (a to je jí 20 let ). Já si občas připadám jako jediná normální, ale ve skutečnosti jsem kombinací ostatních členů rodiny: vymýšlím stupidní předělávky písniček (nechtějte slyšet moje 4 verze písničky Skákal pes přes oves), trapasy se mi dějí pořád a občas se myšlenkami toulám v nějakém jiném světě. Asi tu knížku o nás fakt jednou napíšu
tlapka: Och, kéž by to bylo jen zalepenýma očima a rozespalostí!
Myslím, že takové historky má každá NORMÁLNÍ rodina. Otec s vypípáváním slušných slov je bezvadný! A Skákal pes... nechceš vydat zpěvníkový speciál?
jaňule: Trapasy? To je moje V této vesnici žiju už asi půl roku, znám jen ty lidi, které jsem znala už předtím a nikoho nového jsem ještě nepoznala, protože buď se pracuje na baráku, nebo je tu návštěva, nebo je venku tak hnusně, že prostě mě nikdo nevykope z baráku ani pro dříví! A jednou takhle večer jsme šli s přítelem na procházku, už byla tma. Drželi jsme se za ruce a najednou z jednoho dvora slyšíme hluboký hlas, co nám říká ahoj. Přítel řekl taky ahoj a já řekla dobrý den, protože jsem si myslela, že to je taťka jednoho známého... ehm on to byl přímo ten známý, který je asi o 4 roky mladší než já
Už jsem taky pohnula na BP, protože to chci tenhle týden poslat vedoucímu, aby si to přečetl, napsal mi zápočet a pak to kvůli němu klidně přepíšu, hlavně ať mám zápočet! Takže mám wordovský soubor, kde je milion odrážek a já se tam snažím zaplňovat prázdná místa.
Paní učitelko, už jste byla dneska čůrat?
tlapka: Pozdravy jsou akt základní slušnosti a mnohdy také trapnosti. Občas, když nevím, jestli tykat nebo vykat, tak říkám "dobré odpoledne přeji!".
Držím palce. Mně moje garantka pro jistotu neodepisuje na e-mail, takže napětí roste...
Dneska můžu, dneska nepracuju!
eithne: Být tak trochu mrtvá, to je skoro jako být tak trochu těhotná
S Antonínem bych se zeptala garantky, protože nenajdeš větší odbornici na česká jména než Miroslavu Knappovou, takže i když je knížka Jak se bude jmenovat? určená pro širokou veřejnost, nebála bych se ji použít. Ale jestli se ti to hodně nezdá, podle letmého googlení je tu vždycky ještě Kopečného Průvodce našimi jmény - ale nikdy jsem to nedržela v ruce. Nebo význam prostě odvoď z latiny, žeano 
tlapka: Ještě, že tohle tam řešit nemusím, nikdo neotěhotněl!
Právě toho Kopečného jsem citovala, byla tam všechna jména kromě Antonína, tam rozebrali jen původ. Na tu Knappovou se ještě podívám, pak jsem ještě v katalogu našla jednu možnou knížku, tak snad budu mít štěstí. Dedukci z "ante" nechávám až jako rezervu. Každopádně díky za tipy.
cayenne®blbne.cz: Nejvíc mě pobavily asi dětičky, jsou takové bezprostřední. Asi jako když se moje babička chystá odjet od tety, ale pořád s tetou něco probírají, až moje dvouletá sestřenice říká: "No tak už jeď!"
K tomu jménu mě napadlo jenom tohle: http://www.behindthename.com/name/anthony Ale je to anglicky, z internetu asi citovat nemůžeš, a vlastně to nepomůže, protože tam zase píšou, že původ je neznámý 
Soucítím s tebou, ty se měříš se stolem, já zase měřila, jestli je odolnější led při teplotě - 15°C, nebo můj zmrzlý zadek... Výsledek si asi lze domyslet.
Zanech autorských výsměchů, napiš bakalářku a pak se pusť do psaní knihy. I já bych si prosím objednala jeden výtisk
Z vtipných historek mě napadá jenom v komentářích zmiňovaná klika, za kterou jsem se včera zahákla, což vedlo ke srážce se zkoušejícím. Představte si takového toho intelektuálního profesora literatury, s pleší, brýlemi a košilí věčně zastrčenou v kalhotách a pravděpodobně obměňovanou podle dnů v týdnu
tlapka: Ok, píšu si. Už mám z těch čárek menší plot. Tak už jen napsat tu bakalářku a můžu začít!
Právě mi došla příšerná věc. Naši profesoři literatury vypadají jinak!
tlapka: Úplně jinak než jako klasičtí profesoři literatury. Třeba jeden je úplně jako Rudolf Hrušínský.
sigrun: Není nad to se zabít o cokoliv, co je na blízku. Jsem schopná vykrvácet i po říznutí papírem
Úplně nenávidím, když si lehnu do postele a najednou mi v hlavě probíhají celé věty do článku apod. Fakt si asi k posteli začnu dávat bloček.
A moje vtipné příhody u mě vypadají leda tím stylem, že v sáčku jsou 3 kousky makovce a jeden perník - přítel si vezme jeden kousek makovce a já perník a samozřejmě ten perník je přilepený k těm dvou makovcům, takže se to celý akorát rozpadlo a když jsem pytlík naštvaně položila vedle sebe tak se mi ještě vysypal na zem
tlapka: No tak pozor! Zrovna říznutí papírem je dost podceňovaná záležitost!
Taky mám tohle spontánní tvoření před spaním. Bohužel, na bakalářku neplatí. 
To potěší.