Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

alienor: Jo, to s tím stolem znám Mám psací stůl přímo vedle postele, takže když ráno vstávám ještě se zalepenýma očima, vždycky se na ten roh stolu nabodnu

Naše rodina je zásobárnou vtipných příhod, už mi doma říkali, že o tom jednou budu muset napsat knížku Kdyby k nám domů někdo přijel na týdenní pobyt, nejspíš odjede po dvou dnech s tím, že jsme rodina naprostých cvoků, co se tlemí každé blbosti a že jsme všichni zastydlí puberťáci Otec si v autě zpívá sprosté písničky, přičemž místo sprostých slov "vypípává" ta slušná. Pokud nezpívá tohle, vytváří pěvecké improvizace na téma "co zrovna vidím z okýnka". Matka je talent na trapasy. Sestra je mimozemšťan, který je neustále (i ve škole) myšlenkami v jiné dimenzi plné růžových jednorožců a roztomilých dinosaurů (a to je jí 20 let ). Já si občas připadám jako jediná normální, ale ve skutečnosti jsem kombinací ostatních členů rodiny: vymýšlím stupidní předělávky písniček (nechtějte slyšet moje 4 verze písničky Skákal pes přes oves), trapasy se mi dějí pořád a občas se myšlenkami toulám v nějakém jiném světě. Asi tu knížku o nás fakt jednou napíšu