Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

untitled: Možná bys měla popřemýšlet o takových těch gumových věcičkách pro děti, co se dávají na rohy, aby se děti nezranily. Ne, vážně je mi tě líto. Není to tak dávno, co byly rohy moje smrt.
To je pravidlo. Člověk má vždycky nejvíce nápadů, když nemá čas si sednout na zadek a sepsat je. Uhm... jestli někdy vydáš knihu a kór jestli bude populární, tak chci autogram a budu machrovat, že tě znám.
V práci jsem během těch dvou let, co ji dělám měla, už tři šéfy a cítím se kvůli tomu jako veterán, přeživší.
PS: Musím ti říct, že mě lehce stresuje představa, že se někde potkáme a já nebudu mít tucha, ale ty jo. Mám z toho tak trochu stíhu. -__-