Je zvláštní, jak psi vycítí, že jdou k veterináři.

A jak chytře zalezou pod postel, když se dostaví paní střihačová. Vzhledem k tomu, že mám dvoulůžko v rohu místnosti a Ája si vtipně zalezla až do toho rohu, je celkem bojovka ji dostat ven.

"Momenty krátký

anebo věčný,

lodičky vratký,

nebezpečný..."

Minulé pondělí mi začaly taneční. Pokud si mě nedokážete představit v nějakém společenském oblečení a botách na podpatku, nedivím se vám. Navíc, když vezmeme v úvahu, že bych se měla pohybovat do rytmu a elegantně... Ehm, ehm. :-D

Jak jinak si vysvětlit, že prázdniny ubíhají rychleji, než dva libovolné měsíce školního roku?

Já blbec jsem si říkala, co budu celé ty DVA MĚSÍCE dělat? Sesumírovala jsem si tedy takový seznam, co chci přes prázdniny stihnout. Co chci přečíst, napsat, co potřebuju udělat a vytřídit doma... znáte to, ode všeho něco. Ale nestihla jsem od ničeho prakticky nic a prázdniny jsou v polovině. Pokud si nenajdu čas teď, pak pravděpodobně už nikdy, protože až začne škola a letos navíc i taneční, tak si asi vypěstuju závislost na kofeinu jinak nevím. :-D Brigáda mi sice už skončila, bylo to moc fajn a na rozloučenou jsem dostala růži, tak si ji teď suším pověšenou na okně, ale nějaký příbytek volného času jsem nezpozorovala. Mimochodem, omlouvám se za případně překlepy, třikrát jako pokaždé tento článek kontrolovat nemůžu, za chvíli mi začíná další lekce autoškoly, třetí dávka rozjíždění, zastavování a podobných základních dovedností. 

Díky možnosti přednastavených článků mám možnost přesně načasovat zveřejnění tohoto na  27.7.2009 v 12:31, přestože právě jsem na svém pracovišti. Nehodlám tady nijak řečnit o návštěvnosti a podobných věcech, jen napíšu, co je toto za datum: "slavím" své třetí výročí blogování. Částečně sice na svém starém blogu, ale existuju tady, takže virtuálně  zavzpomínám taky tady. A taky musím říct, že i když jsem trochu heptofil, datum zahájení mé bloggerské kariéry je dílem náhody. :-D

A teď zpět do reality:

...je jedním z důvodů, proč píšu tento článek. Jsem zvyklá podávat informace, jen se tentokrát odkloním od Tlapkova a okolí k sobě. :-D

Právě jsem se vrátila z města. Byla jsem v knihovně. Jednak vrátit knížky a jednak se domluvit s někým za to zodpovědným, v kolik hodin se mám v pondělí nahlásit.

... a mně pořád nedochází, že do ústavu teď přes dva měsíce nepáchnu. :-D Každopádně vídat ho budu poměrně často, protože knihovna, kam mě vzali na brigádu, je hned vedle. Prvního mám školení o bezpečnosti na pracovišti a za dva týdny bych měla nastoupit. Pořád nevím, co tam budu přesně dělat, jeslti budu ve skladu, u pultu nebo kde, ale to nevadí. Hlavně že za to budou nějaké chechtáky a zkusím si "pracovat".

Při luxování auta člověk myslí na různé věci, jen aby se tolik nesoustředil na kravál vysavače - obzvlášť, pokud daný člověk tento zvuk nesnáší. Od ryze praktických a aktuálních věcí jsem se ale nakonec přenesla až ke konci letošního roku. Nedalo to tolik práce, jak by se mohlo zdát.

ANO, JE TADY CHAOS!

AŽ O VÍKENDU KONEČNĚ VYPADNU ZE SEBEVZDĚLÁVACÍHO PROCESU, TAK SI UKLIDÍM.

PŘÍPADNÝ (ZDÁNLIVĚ) POZDNÍ TERMÍN REKLAMUJTE U KANTORSKÉHO SBORU ZDEJŠÍHO ÚSTAVU!

Byla to fakt krize, když jsem si ceduli s tímhle textem pověsila na dveře. Ale stejně se jí mamka nemusela tak smát... :-D