*Vzteklé zavrčení mizí v záchvatu kašle*

Je zvláštní, jak psi vycítí, že jdou k veterináři.

A jak chytře zalezou pod postel, když se dostaví paní střihačová. Vzhledem k tomu, že mám dvoulůžko v rohu místnosti a Ája si vtipně zalezla až do toho rohu, je celkem bojovka ji dostat ven.

Sedím si tady a zápasím s PSPadem a svým zdravotním stavem.

Ještě včera ráno jsem byla nachlazená tak, že jsem nemohla ani mluvit.

Večer v tanečních už mi bylo úplně dobře, i hlas se vrátil.

Dneska je mi asi od desíti hodin ještě hůř. Venku bylo po dešti, 10°C a naše tělocvikářka nás vyhnala ven běhat. ^{To je pořád řečí ve školním řádě, jak máme jen pár povinností a hromadu práv, ale před tímhle nás nikdo nezachrání?!}

Tím vyvrátila naše podezření, že nemá smysl pro humor. Má, jenže pro černý humor. Zatímco ona postávala v mikině u cíle a mačkala stopky, my jsme lítali v té zimě v tričkách a mnohdy i kraťasech po navlhlé antuce, nebo co to bylo za rozmoklý humus. Když k tomu připočtete studený vítr a zpocení se, máte ideální podmínky pro nastartování mnoha chutných věcí.

Když jsem v cíli vydávila něco jako čtvrtinu jedné plíce, spolužačka obdivně (že mám ještě sílu vůbec dýchat, natož dělat něco takového) řekla: "Ty jsi jak starý chlop!".

Podivným "hlasem" jsem jí odpověděla, že včera ráno jsem ještě nemohla skoro mluvit, jak si asi pamatuje z naší spolupráce v hodině ZSV (zakládali jsme stranu LSD, no, to by bylo na dlouho... :-D). Zaslechla to tělocvikářka a jen tak prohodila: "No jo, ono na vás v tomhle období asi něco leze, že?".

Po víkendu s paralenem a horkým čajem, jak jsem se kurýrovala, abych vůbec šla v úterý do školy a večer do tanečních (což se mi povedlo, ale teď můžu začít od začátku) jsem měla chuť jí říct něco od zbytku plic, ale rozdýchala by to snadněji, než já. Ona se toti při nádechu a podobných akcích nedusí... :-/

 P.S. Nedá mi to, abych se vám nepochlubila svým výtvorem, nad kterým jsem málem vypustila duši: Je to tabulka ve formě, jak ji vidí můj PSPad.

  <h3> Tabulka </h3>
  <table align="center" cellpadding="1" cellspacing="10" border="5" width="25%" height="37%" bgcolor="#99FF66" bordercolor="#339900" bordercolordark="336600">                                                                                               
 

; <caption align="center"> <b>Násobilka </b> </caption>                                                                                                                                                                                       
  <tr bgcolor="#CCFF66"> <td> <b>Činitelé</b></td> <th>1</th> <th>2</th> <th>3</th>  <th>4</th> <th>5</th>  </tr>
   <tr>  <td align="center" bgcolor="#CCFF66"><b>1</b></td> <td>1</td> <td>2</td> <td>3</td>  <td>4</td> <td>5</td>  </tr>                                                                                                                          
   <tr> <td bgcolor="#CCFF66" align="center"> <b>2</b> </td> <td>2</td>   <td>4</td>   <td>6</td>   <td>8</td>   <td>10</td> </tr>                                                                                                            
   <tr> <td bgcolor="#CCFF66" align="center"> <b>3</b> </td> <td>3</td>   <td>6</td>   <td>9</td>   <td>12</td>   <td>15</td>   </tr>                                                                                                         
   <tr> <td bgcolor="#CCFF66" align="center"> <b>4</b> </td>  <td>4</td>  <td>8</td>   <td>12</td>   <td>16</td> <td>20</td>  </tr>                                                                                                
   </table>

 To zíráte, co?! :-P