Vítejte!
Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)
Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)
Článek Čas je nejspíš opravdu relativní
Komentáře k článku: Čas je nejspíš opravdu relativní
boudicca: Taky nevím, jesli se mám do školy těšit, nebo se následujících deseti měsíců děsit 
Nějak mi stále nedochází, že už je OPRAVDU poslední den prázdnin - vždyť jsem ještě ráno kecala v chatce na táboře se svými kámoškami, ach jo 
tlapka: Taky se mi zdá, že ještě nemohly uplynout ty dva měsíce volna, že se to prostě nemohlo stát a stihnout...
hospodynka: Liána se také ráno těšila. Vyrazila časně, aby obsadila dobré místo - v první lavici už ji to nebaví.
tlapka: Kvůli tomu jsem si taky přivstala, byla jsem ve třídě první (sice těsně, asi o dvě minutky, ale první!). Naše oblíbené stanoviště jsem tak zabrala s přehledem.
meril*: Já bych to nazval léty celými, nevím. 
Školu rád nemám, ale řekl bych, že až na některá individua mi nevadí. 
koktejlka: Uf, tak já to teda s lavicema fakt nestihla a mám teď trochu problém, protože ten kluk, co chce sedět tam, kde sedím já a spolužačka, si myslí, že ho tam v pondělí pustíme, ale to my teda fakt nemáme v plánu... *ajajaj*
A jaký je tvůj taneční partner (asi mi něco uniklo ...? )?
tlapka: Ale to je drzoun, dámy mají přednost, ne?
Neuniklo ti zhola nic, o čem bych psala. Jaký je tanečník, nemám zdání, do tanečních jde taky poprvé. Jako partner... prosím Tě, co chceš slyšet od zamilované holky jiného, než superlativa?