Taneční

"Momenty krátký

anebo věčný,

lodičky vratký,

nebezpečný..."

Minulé pondělí mi začaly taneční. Pokud si mě nedokážete představit v nějakém společenském oblečení a botách na podpatku, nedivím se vám. Navíc, když vezmeme v úvahu, že bych se měla pohybovat do rytmu a elegantně... Ehm, ehm. :-D

Nalíčená a oblečená jsem byla za chvilku. Zavčasu jsem poznala, že když se na všech fotkách budu tvářit jako idiot, pak to stejně nemá cenu. :-D Nejdelší čas z celé přípravy padl na nasazování kontaktních čoček. Brýle jsem si brát nechtěla, i když už jsem se s nimi konečně smířila, no a bez mých šesti náhradních dioptrií by to ani nemělo šanci dopadnout dobře...

Bylo docela divné vidět naši třídu ve společenském. Holky ani tak ne, ale kluci... ti, kteří chodí do školy v riflích a mikině, tady teď stáli okravatovaní a v obleku. A taneční mistr říkal, že neví, co nás na tom tak pobavilo, když jim dal pokyn k tomu, aby se zadali. On prostě není holka ani ženská, vždyť jeho manželka se smála taky. :-D

Promenáda byla v pořádku, pak jsme se začali učit waltz. Taky dobrý. Přešlo se na chachu. To už taková sranda nebyla, ale za chvilku začala pauza, takže jsme byli zavčasu zachráněni. Jenže poslední tancem, který jsme se učili, byla polka - šílené, šílené, šílené.

Do polky jsem si říkala, že to není tak strašné, i na tu chachu si zvyknu. A jak mám dobrého tanečníka, že mi ani nešlape po nohách. Při uzavřené promenádě krok sun krok jsem si to vynahradila sama. Dupla jsem si v plné rychlosti podpatkem přímo doprostřed pravého nártu. Řeknu vám k tomu asi tolik: AAAAAAAAUUUUUUUUUUUU!, protože to je jediné publikovatelné z toho, co mi přitom prolítlo hlavou. :-D Ještě, že mám široký podpatek a ne jehly, protože to bych asi neustála. I tak jsem měla doma strach si tu botu vůbec zout, ale tmavě fialový nárt s vcelku hlubokým kráterem uprostřed nemá každý, tak jsem to pojala jako znak své výjimečnosti. :-D