Ještě před maturitou jsem stihla absolvovat přijímačky na pedagogickou fakultu. Přihlášku tam jsem si podala spíše do rezervy, chci se na stejný obor (čj+zsv) dostat spíše na filozofickou fakultu. Moje kámoška R. měla stejný termín, tak jsme se radovaly, že přinejhorším se ve velkoměstě ztratíme spolu. :-D Narozdíl od fildy, která je v centru, byl totiž pajdák v končinách nám oběma neznámých. Pak se objevil spasitel (můj drahý) s tím, že nás doporovodit, protože do stejných míst dojížděl na přednášky angličtiny. Respektive dojel asi dvakrát - nejprve přesvědčit paní angličtinářku, že s FCE za A jsou to pro něj hodiny zbytečné (zvlášť, když 15 minut před angličtinou mu teprve končila jiná přednáška na druhém konci města), a podruhé na předtermín. Nicméně cestu si zapamatoval. :)

Když jsem šla k písemným maturitám, nebyla jsem nervózní, byť to byl první opravdový kontakt s monstrem nazývaným státní maturita (o Cermatu někdy jindy, to by bylo moc deprese najednou). Dva týdny nato jsem absolvovala první přijímačky, a znovu jsem byla vysmátá jak lečo. U ústních maturit jsem se nesmála, neboť jsem se chtěla tvářit patřičně důstojně (což se

Za týden při velkém štěstí zdárně projdu přijímačkami. Za dva týdny při troše štěstí dostanu výsledky maturitních slohovek a budu odejita ze školy. Nástup na VŠ, pokud se tam dostanu, očekávám v půlce září. Nejdelší prázdniny... co s tím časem, co mi spadl do klína? Kdoví, kolik času bude na VŠ. :)

 Během svaťáku (dobře, posledních tří čtvrtletí ve škole) jsem vytížena povinnostmi maturantky úspěšně bojkotovala úklid. Stálo mě to hodně sil, stále se zaměstnávat školou, abych měla alibi, proč mám na stole (později i na parapetě, poličkách, posteli a podlaze) větší a větší chaos až bordel, ale vyplatilo se to. Odmaturovala jsem nad očekávání dobře a na úklid jsem se vrhla až minulý týden.

 Akvárko jsme dotáhlal do konce. Dneska už mám rostlinky (na druhý pokus živé!), rybičky i potěr. Ano, během dvou týdnů mám i potěr. :-D

Jako malá jsem měla rybičky. V malém akvárku, s filtrem a umělými rostlinkami. Ze tří pavích oček jsem jich měla dvacet a bylo by jich ještě víc, kdyby je tak neutlačovali přemnožení vodní šneci. Celé roky jsem je takhle chovala a malý ekosystém vypadal spokojeně a dál se rozrůstal. Tato idylka pokračovala do doby, než se toho chopil můj velice nadšený otecko, přivlekl velké akvárko se vším možným vybavením a exotičtější druhy rybek - když mi to tak jde...

Pomřely. Pár týdnů jsme bojovali, ale nešlo to. Pomřely i další, už menší generace. A akvárko jednou mamka vylila a odklidila do sklepa, kde na něj sedal prach.

Maturity skončily. Správce znova zapojil zvonek a všechny ty... státní maturity... jsou vlastně romantické a komické. :D

Titulek nijak nesouvisí s obsahem článku. Prostě mě nenapadlo nic jiného. :-D Kdybych se nemusela dneska večer věnovat stacionárnímu magnetickému poli, asi se natáhnu do postele, zakutám pod deku, vezmu si ty hrubé bílé fusekle až pod kolena (ve kterých vypadám, jako bych měla obě nohy zasádrované) a budu poslouchat... no, mp3 vlastně ne. :-D Před dvěma lety jsem po definitvním kolapsu mobilu dostala k Vánocům Nokii Music (mamka měla šťastnou ruku!) a od té doby ani nevím, kde je mé mp3 konec. Mám jen matné tušení, že ji sbalila dárkyně Nokie. :-D

Březen vítám jako spásu. Přece jen, už to zní "jarněji" než únor. Jaro už podle astronomů i začíná a mnohdy i opravdu začne. Občas rovnou i léto, ale pro mě to není problém. :-D

Problém přede mne staví moje (vám zatím nepředstavená) mužská polovička. A můj pan otec. Tito dva pánové se narodili v březnu a ode mě jakožto od hodné dcerky a správné partnerky se očekává, že si na jejich narozeniny vzpomenu a obdařím je nějakým úžasným dárkem.

Ehm, ehm. Ano, vím, že je zase pozdě. Že jsem chtěla psát častěji než za měsíc. Ale uznejme, že už i to je pokrok! :-D