Když jsem šla k písemným maturitám, nebyla jsem nervózní, byť to byl první opravdový kontakt s monstrem nazývaným státní maturita (o Cermatu někdy jindy, to by bylo moc deprese najednou). Dva týdny nato jsem absolvovala první přijímačky, a znovu jsem byla vysmátá jak lečo. U ústních maturit jsem se nesmála, neboť jsem se chtěla tvářit patřičně důstojně (což se vylučuje se způsobem, s jakým se pohybuju na podpatcích :-D), ale byla jsem v pohodě, až trošku na poslední zkoušku, ale o maturitách taky někdy jindy... Teď mě čekají přijímačky na školu a obor, kam chci nejvíc (čj+zsv na filozofické fakultě). A já jsem nervózní a začínám pochybovat, jestli tam mám pozítří vůbec jet /Ale to víte, že pojedu... prostě chci jen říct, jak beznadějně to vidím/.
Příprava začala dobře, vrhnula jsem se na povinnou četbu. Ze seznamu asi 8 knih jsem měla přečíst jen jednu, což je dobře, protože často nerozumím ani výkladu filozofického díla, natož abych se ho pokoušela přečíst a rozluštit sama. Vybrala jsem si Vladaře, proklela knihovnu, stáhla si ho v pdf (ještě, že je krátký, nerada čtu z monitoru), zjistila, že je v češtině s hieroglyfy místo českých znaků, našla jinou verzi - a dala se do čtení. Byla jsem velmi mile překvapena. Mělo to hlavu a patu a kromě některých odkazů na italské dějiny jsem chápala, o čem je řeč. Co bylo naprosto šokující - dobře se to četlo. Žádné hodinové zírání do textu a úvaha "co tím autor myslel a kolik bere toho LSD?". Jasně, relativně stručně a nad očekávání poutavě. Kdyby si tak z něho ostatní filozofové a umělci vzali příklad!
To bylo v sobotu. V neděli jsem se, povzbuzena předchozím úspěchem, vrhla na učení. Poprvé od maturity jsem otevřela složku s maturitními otázkami a moje letité Odmaturuj ze ZSV!, ve kterém už je půlka informací zastaralá, a jala se vzdělávat. Za hodinu jsem dostala migrénu. Šla jsem požít prášky (když to na mě přijde večer, zaspím to, ale od deseti ráno jsem na to sílu fakt neměla) a lehnout si, než mi zaberou. Za hodinu jsem vstala (probrala se z jakéhosi polokómatu) a zjistila, že je mi ještě hůř. A ještě hůř mi bylo, když jsem si uvědomila, že Vladař se sice senzačně četl, ale nepamatuju si z něj nic konkrétního, o čem bych dokázala mluvit. :/ :-D
Takže příprava začala až v pondělí. Bojím se. Ne kvůli tomu dnu zpoždění. Kvůli tomu, jak beznadějně se cítím ohledně svých výsledků. Myslela jsem, že to tlačítko "reset", které jsem po matuře viděla v hlavě, bylo jen pomyslné. Nebylo. :-D Myslela jsem, že si spoustu věcí musím pamatovat z učení na maturu. Nemusím! Budu muset spoléhat, že mí konkurenti jsou ještě zoufalejší. Kdybych už aspoň věděla, že mě vezmou na ten pajdák! A výsledky těch písemek, které jsem psala už více jak před měsícem, bych taky nepohrdla!
Mějte se krásně, užívejte si nádherného počasí (pro teplomily ironie, pro dešťomily upříné přání) a... po přijímačkách se ozvu. ;)