Návrat jarního dilema

Březen vítám jako spásu. Přece jen, už to zní "jarněji" než únor. Jaro už podle astronomů i začíná a mnohdy i opravdu začne. Občas rovnou i léto, ale pro mě to není problém. :-D

Problém přede mne staví moje (vám zatím nepředstavená) mužská polovička. A můj pan otec. Tito dva pánové se narodili v březnu a ode mě jakožto od hodné dcerky a správné partnerky se očekává, že si na jejich narozeniny vzpomenu a obdařím je nějakým úžasným dárkem.

Jo, to já si vzpomenu. Pamatuju si narozeniny celé třídy, tak zrovna na tyhle dva jen tak nezapomenu. (Však oni, minimálně pantáta, se připomenou sami :-D). Ale ten dárek? Koupit něco pro stejné pohlaví je pro mě docela snadné, ale pro chlapy? Moc neutrácím, takže finance by byly, ale jak můj muž tak můj otec nechtějí, abych do nich přehnaně investovala. Takže - máte-li prostředky, nikdo je po vás nechce. :-D

Mamka mi letos pomohla vyřešit toho staršího z nich, složíme se na společný dárek. Půl balvanu ze srdce dole. Pak se zeptala, co má koupit tomu mladšímu. Balvan hop! zase zpátky. Byla jsem ráda, že jsem jakžtakž vymyslela symbolickou blbinku na naše výročí, a teď narozky? Ještě i za mamku?

Chtělo by to nějaké osvícení jako před Vánoci. Tenkrát jsem si vzpomněla, jak byl nadšen z nějakého kvalitního zapalovače.V životě by mě nenapadlo koupit mu zapalovač, nekouří ani příležitostně a pyromanské sklony v našem vztahu je třeba spíš tlumit ("Tvoje babička vážně hasila hořící dveře mopem?!" :-D). Abych pochopila mužskou náturu, požádala jsem o vysvětlení. Tak - prý každý správný chlap má mít zapalovač.

Na to jsem si vzpomněla před Vánoci a dumala, co dalšího by měl mít každý muž - a vydumala jsem nůž. Švýcarák. Ten určitě nemá a je to podle stejné logiky jako zapalovač, i když švýcarák mi přijde o něco užitečnější a praktičtější. Vyrazila jsem tedy do Ostravy, na vánočním trhu nakoupila bebechy pro ostatní a pak vplula do obchodu se zbraněmi. Přiznávám, připadala jsem si trošku divně, když se mě paní pokladní zeptala, co si přeju, a přepočítávala přitom nějaké nábojnice... :-D

Ukázala mi Nůž s velkým N. Tohle šikovné udělátko do kapsy zastupovalo kuchyň, dílnu i operační sál. Určitě by mu na chvilku udělal radost, ale pak by na mě ten nůž nejspíš pokřtil - až by mu došlo, kolik taková sranda může stát (a kolik stála). :-D Usmála jsem se, že jsem chudý  a skromný student a hned jsme se s prodavačkou dohodly. A ten menší byl i hezčí. :-D Při odchodu z obchodu mi zatrnulo, neboť jsem ve výloze viděla něco s motivem Hello, Kitty! Ať už to bylo cokoli, co to dělá obchodu se zbraněmi? :-D Zbraně hromadného ničení přece volně k prodeji nejsou? :-D

Nůž udělal, myslím, opravdu docela radost. Chtěla bych mému muži udělat radost i na jeho narozeniny (já mu chci vůbec dělat radost pořád :-D), jenže nevím jak a čím. Takže se nyní odebéřu zpět do postele a budu přemýšlet dál. Můj muž totiž jedno přání měl, ale tenkrát mi ho odmítl říct s tím, že si ještě něco musí ověřit. A když jsem se ptala příště, už zapomněl, co to chtěl... :-D

A paměť mu dát zabalenou v krabičce s mašlí nemůžu.

Nebo že by Ginkgo-bilobu...?